Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vládci ve spodním prádle

    Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla při své americké premiéře v roce 1966 velký úspěch, a není tedy divu, že na ni zaměřili svou pozornost i filmaři. Už za dva roky vznikl snímek, který získal tři Oscary. Z jednoho se radoval i autor, který sám adaptoval scénář. Největší síla filmu však spočívala v nezapomenutelných hereckých výkonech ústřední dvojice, Katharine Hepburnové a Petera O’Toola, i když ti pozornější by si možná vzpomněli i na Anthonyho Hopkinse či začínajícího Timothyho Daltona.

    V Divadle na Vinohradech nasadili do manželského souboje své dvě největší hvězdy, Dagmar Havlovou-Veškrnovou a Tomáše Töpfera FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Lev v zimě má reálné historické pozadí, i když pochopitelně o nějakou historickou věrnost zde vůbec nejde. Během času vánočního se setkávají znepřátelení manželé Eleonora a Jindřich II., aby určili, který ze tří synů nastoupí po Jindřichovi na trůn, a rozhodli tak o budoucím osudu anglické říše. Rozehrává se tu tedy vrcholná hra o moc provázená intrikami, podrazy i nečekanými zvraty, zvláště když do ní rafinovaně zasahuje ještě francouzský panovník Filip, který chce samozřejmě prosadit své teritoriální zájmy. Na první pohled by se tedy zdálo, že jde o text docela aktuální, zvláště v současném povolebním období u nás. Jde však o pouhé zdání. Ve skutečnosti se Goldmanovo drama hodně blíží konverzační komedii, která ukazuje mocné vládce tak trochu ve spodním prádle. Všechno se odehrává v rodinném soukromí, kde má své místo láska, žárlivost, nedůvěra i strach. Eleonora a Jindřich svým úsilím o prosazení vlastního favorita na trůn jistě sledují i vlastní mocenské zájmy, ale rozhodující jsou jejich vzájemné vztahy, vzrušující ping pong slov, boj o to, kdo s koho. A bývalí milenci, nyní největší protivníci, se dokážou zraňovat důmyslně a obratně, takže se divák jejich dialogickou bitvou může upřímně bavit. Je tedy zřejmé, že úspěch jakékoli inscenace závisí na obsazení ústřední dvojice, kterou další aktéři spíše doplňují.

    V Divadle na Vinohradech nasadili do manželského souboje své dvě největší hvězdy, Dagmar Havlovou-Veškrnovou a Tomáše Töpfera. Režisér Jan Burian tento text režíroval už v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde Eleonoru a Jindřicha II. ztvárnili Monika Švábová a Pavel Pavlovský. Zdá se, že na Vinohradech se ale snažil na text naložit více, než v něm je. Začíná to už u scény Karla Glogra, která působí zcela indiferentně a kromě vánočního stromečku se ani nepokouší vytvořit kontrast mezi falešnou vánoční idylou a nelítostnou manželskou bitvou. Vyprázdněnost prostoru snad má signalizovat citovou vyprahlost, ale stává se jen neosobní kulisou pro lecjaký text. Režisér se soustřeďuje především na ústřední pár, kterému zatím chybí větší lehkost a samozřejmost point, což ale mohou dodat reprízy.

    Tomáš Töpfer dvojici dominuje. S rolí Jindřicha II. si s chutí pohrává, umí střídat polohy „buranské“ s prohnaným lišáctvím, nastylizuje se do patosu vládce, aby ho obratem shodil až k dětské umíněnosti. Dokáže předstírat dobrosrdečného otce i cynicky prosazovat své plány, s gustem mění různé podoby role a je zdatným slovním šermířem. Dagmar Havlová-Veškrnová je jako Eleonora monolitnější, víc královna než žena a matka, kterou bychom pod její chladnou maskou přece jen občas měli zahlédnout. Víc se jí daří v pasážích ironických a lehce jízlivých, má nezpochybnitelný šarm, inteligenci a určitou vnitřní svobodomyslnost, takže je zcela pochopitelné, proč byla Jindřichovou velkou láskou.

    Představitelé Eleonořiných a Jindřichových synů se bohužel až příliš smířili s tím, že o ně jde autorovi až v druhé řadě. Marek Holý (Bohumír) a Ondřej Brousek (Richard) se spokojili s rutinními výkony, ovšem pořád je to lepší než karikovaná postava Jana Jindřicha Viktora Javoříka. Také Tereza Terberová vytvořila až příliš obecnou představu mladé královy milenky Alice, která moc nepřesvědčí, ani když se rozhodne také hrát „tvrdě“. Proti tomu vlastně sice z důležité, ale rozsahem okrajové role francouzského krále Filipa vytěžil Daniel Bambas podobu chladného kalkulátora, který svou šachovou partii moci bezchybně sehrává.

    Divadlo na Vinohradech. James Goldman: Lev v zimě. Překlad Ota Ornest. Režie Jan Burian, výprava Karel Glogr, hudba Petr Malásek, dramaturgie Barbora Hančilová. Premiéra 21. října 2017.


    Komentáře k článku: Vládci ve spodním prádle

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,