Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry Národního divadla v Praze, nastudoval v Divadle Husa na provázku inscenaci epochální trilogie Stefana Massiniho Dynastie s podtitulem Lehman Brothers. Úspěšný italský dramatik ji dokončil v roce 2013, byla přeložena již do čtrnácti jazyků a má za sebou mimo jiné úspěchy a ocenění na francouzských scénách, ale také doma, v Itálii. Provázkovské představení trvá s přestávkou přes tři hodiny, ale nastudování celého textu by zabralo nejmíň dvojnásobek času.

Tomáš Milostný a Milan Holenda v inscenaci Dynastie FOTO JAKUB JÍRA

Massiniho dílo vzniklo především jako reakce na hospodářskou krizi v roce 2008. Americká vláda jeden z největších a nejstarších bankovních domů v zemi finančně nepodržela, a tak museli Lehman Brothers po nějakých sto padesáti letech definitivně „kleknout“ a být rozebráni na součástky. Velký divácký úspěch Dynastie se dá vysvětlit také tím, že přináší výkladový klíč ke světu, který jako by už dávno přerostl normálním smrtelníkům přes hlavu.

Text trilogie se patrně nehraje celý ani nikde jinde, samotný autor ji koneckonců inscenátorům předkládá k volnému, leč zodpovědnému použití. Hru nelze pojednat jen jako rodovou ságu židovských přistěhovalců odněkud z Bavorska, neboť rodina Lehmanova je záhy vtažena a vpletena do osudů celé země a do prudkého civilizačního rozvoje Ameriky i světa v 19. a 20. století. Právě s tímto nepsaným požadavkem se Dočekalova režie vyrovnává znamenitě, a tak jsme – především v první části – svědky atraktivní třaskavé směsice amerických snů a tragédií. (Při černobílém pojednání postav i scény lze mít chvílemi i pocit, že jsme se ocitli v „bláznivém“ světě grotesky.)

Scéna je minimalistická: pár mikrofonů a v pozadí plocha z bílého trhacího papíru. Zbytek je na hercích. Je jich šest, s nimi jedna herečka-zpěvačka (Tereza Marečková), která zpívá, hraje na housle a klavír, a zahraje si – v mužské roli – Irvinga Lehmana. Protože je podnikání po výtce maskulinní sport, jsou ženy všech Lehmanů buď malovány na papíře, nebo je odehrají mužští herci – nejzdařilejší je série manželek posledního z Lehmanů, bezdětného Roberta (Milan Holenda), předvedená Martinem Donutilem, jenž sám ztvárnil postavu Herberta Lehmana.

O tom, je-li inscenace zdařilá, však rozhodují především dvě postavy. Z trojice bratří Lehmanů, kteří postupně dorazili do města Montgomery v jižanské Alabamě, nejstarší Henry (Adam Mašura) záhy umírá na žlutou zimnici, na zbývající dva čeká podnikatelské dobrodružství, „meziobchod“ s bavlnou, na němž zbohatnou přímo pohádkově. Jan Kolařík jako Emanuel Lehman a Tomáš Milostný v roli mladšího z obou, Mayera, předvádějí doslova herecký koncert.

V kaleidoskopicky reportážním ději není pochopitelně místo ani čas pro několikavrstevné rozvíjení charakterů – náročné jsou okamžité změny nálad nebo postojů, řada myšlenek či vyhodnocení situací může zůstat pouze v náznaku –, ale o to více musí být výrazné, přímo reliéfní, aniž by sklouzávaly do karikatur. K tomu připočtěme množství pohybů a vedlejších záskoků – a také postupné, byť nenápadné stárnutí obou otců-zakladatelů. Kolařík i Milostný uchopili své postavy protřelých, neústupných a v lecčems geniálních židovských obchodníků zevnitř, nejsou to „přehrané“ figurky z vtipů o Židech.

Spíš hudba Ivana Achera pracuje s židovskými tématy ne vždy prozřetelně, ale opakuje už zavedené stereotypy – vedle modlitby za mrtvé a hebrejsky zpívaných úryvků z Písma slyšíme jakousi klezmer kalamajku i několik muzikálových ohlasů. Místy jako by právě zde chyběl výše zmíněný civilizační přesah.

První, průkopnická část je živější a pestřejší než druhá – jednak, formálně, reportážní formát začíná být po dvou hodinách jednotvárný, jednak, historicky, „kapitál“ se postupně odpoutává od lidského faktoru a jeho fungování, takže specifické napětí není v druhé části přítomno tak intenzivně – a patrně ani tak zábavně.

Divadlo Husa na provázku, Brno – Stefano Massini: Dynastie. Lehman Brothers. Překlad Irena Novotná. Režie a úprava Michal Dočekal, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Ivan Acher. Premiéra 3. května 2017. (Psáno z reprízy 15. června 2017.)

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Kapitálová škola hrou

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,