Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Radost na Štvanici

    I když to zpočátku vypadalo, že opuštěná vila na Štvanici poslouží jen jednorázově pro site-specific projekt Golem souboru Tygr v tísni, byla to první fáze delší divadelní cesty. K Tygrovi se na této cestě připojila veselá kompanie Geisslers Hofcomoedianten, která vyměnila jistotu podzemního Ábíčka za dobrodružství budování Vily. A právě geissleři – po velké mejdanové noci – zahájili první sezonu nového kulturního prostoru komedií, přesněji Dvěma komediemi v komedii. Nebylo to sice pravé šampaňské, ale chutný a příjemný nápoj pro divadelní večer ano.

    Dvě komedie v komedii

    Práce s maskami je fascinující – chcete obličej, nebo celou postavičku? FOTO STANISLAV HONZÍK

    Původní scénář G. B. Andreiniho měl premiéru v Benátkách roku 1623 a byl symbolickým holdem komedii dell’arte i komedii eruditě. Podle překladu Kateřiny Bohadlové jej upravili Helena Kebrtová a Petr Hašek. Dílko se může zdát pouhou prostomyslnou hříčkou, ale zároveň je lze přirovnat k jakési „postmoderně“ své doby – nabídkou motivů transgenderových převleků, zcizování a podobně. Příběh je jednoduchý a zároveň řádně zauzlený. Bohatý otec pořídí své dceři divadlo, kde se o angažmá ucházejí dvě skupiny. Jak se ukazuje, vše je trochu jinak, než se zprvu zdálo, a kromě castingové show obou skupin odhalujeme spoustu kostlivců ve skříni jednotlivých protagonistů, zvláště pak kmotra – bývalého lotra – Rovenia Rozpáleného (na premiéře jej hrál Jacob Erftemeijer). V centru pochopitelně stojí milostná zápletka. Po řadě dějových zvratů, gymnastických vrutů, fiktivních jízd po skluzavce citů dospějeme k trojnásobnému happy endu. Tento hattrick provádějí geissleři s osvědčenou směsí naivity a vysoké expresivity, do níž naskočili i noví herci.

    Co mě u geisslerů tradičně fascinuje, je práce se symbolikou barev v kostýmech a hlavně se scénou a maskami. Masky jsou použitelné ve dvou polohách – jednou je to obličej, pak celá loutková postavička. Scéna – dvě kvádrové konstrukce z kovových trubek, s variabilně připínanou rudou oponkou – je velmi jednoduchá. Co však s ní dokážou herci pod vedením Petra Haška díky bujné fantazii a pochopitelně i mrštnosti udělat! Na miniaturní scéně se neustálým přestavováním obou konstrukcí a permanentním pohybem mezi nimi daří vykouzlit iluzi rozsáhlé divadelní budovy s labyrinty chodeb, výklenky, vrzajícími dveřmi, výtahem a šatnami – a to s takovou energií, že se až hlava točí. A k tomu si přidejte písničky opatřené vtipnými texty Heleny Kebrtové a hudbou Davida Hlaváče. Celek je esence radosti z divadla, díky které můžeme na hodinku odplout z reálného světa.

    Geisslers Hofcomoedianten – H. Kebrtová, P. Hašek podle G. B. Andreiniho: Dvě komedie v komedii. Překlad Kateřina Bohadlová. Režie Petr Hašek, dramaturgie Helena Kebrtová, hudba David Hlaváč, scéna a masky Jitka Nejedlá, kostýmy Kristýna Šrolová. Pražská premiéra 1. listopadu 2014 ve Vile Štvanice.


    Komentáře k článku: Radost na Štvanici

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,