Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Uvězněni v kruhu

Na letní projekty Divadla Continuo se jezdí za zážitkem. Publikum očekává silné obrazy, objevování „jiné“ reality i poetickou podívanou. Produkce režiséra Pavla Štourače (bylo jich dohromady už jednadvacet) ale také vždy, byť zahalené do snových souvislostí, obsahovaly bolestné momenty, svědectví o krutosti lidské povahy, dějinných událostí a života jako takového. Tak důsledně jako ta letošní nazvaná V kruhu však nevyjádřila pocit bezvýchodnosti lidské existence a společenské deziluze žádná z nich.

Bahenní apokalypsa V kruhu se odehrává na hladině vodního příkopu FOTO KAREL FOŘT

S projektem V kruhu se Štourač po deseti letech vrátil na renesanční zámek Kratochvíle, přesněji do vodního příkopu, který obklopuje centrální vilu. Nejpůsobivější výjev nabídla jeho prostřední část, která by se dala popsat jako „bahenní apokalypsa“. Pohyb herců v letitých usazeninách na dně zčásti vypuštěného příkopu se podobal kapřím bojům o život na dně rybníka při výlovu. Zkoumal pošetilé, úzkostné, kruté či panické reakce lidí, které postihla pohroma – přírodní, válečná či jiná… Žena v červených šatech a lodičkách za kancelářským stolem, mladík v brokátové vestě marně se pokoušející uvést do pohybu loď naloženou harampádím a další snad dvě desítky postav se postupně propadaly do mazlavé hmoty a snažily se z ní uniknout, vydrápat se po prknech z vypuštěné části příkopu zpět na vodní hladinu.

Herecké akce splývaly v depresivní obraz nepoučitelného lidstva vydaného napospas pudům i vesmírným zákonům, které se marně snaží utéct samo před sebou. Monumentální kompozice a apokalyptické téma připomínaly plátna Hieronyma Bosche nebo Pietera Brueghela.

Centrálnímu dramatickému výjevu předcházela úvodní taneční pasáž. Na několik desítek metrů dlouhém plovoucím jevišti, rozděleném černými oponkami na řadu kójí či příbytků, dochází k setkávání jejich zprvu osamělých obyvatel. Touží po kontaktu, ale odpuzují se, ubližují si, pronásledují se, schovávají se před sebou, vzájemná agresivita stoupá a vyvrcholí hromadným opuštěním mola. Nepříliš kultivovaný pohyb frekventantů letní dílny, rozpačité etudy i chaotický minimalismus se spoustou opakování byly časově přetažené. V paměti zůstala velkorysá scénografie, úzký tvar mola diagonálně přetínající hladinu kanálu.

Na podobné, ale menší a prázdné molo vystoupili přeživší z bahenního zápasu o holý život na samém konci produkce. Poslední kus cesty překonali brodem, po prknech či dřevěných paletách na hladině nebo zavěšeni na plovoucích hnízdech z větví. Na molu pak herci sedí v řadě, každý osaměle na své židli s hlavou upřenou do prázdna, tvář „vymazanou“ kusem bílé hmoty připlácnutým na obličej. Smrt, která je jen předzvěstí nového zrození do nemilosrdného koloběhu života v kruhu? Na vysvobození z něho to moc nevypadalo, přesto, že hvězdné nebe a zářící měsíc přinesly závěrečnému obrazu jistý pocit katarze. A došlo i na obyčejnou úlevu. Člověk se totiž nemůže ubránit představě, jak fyzicky náročný a „příjemný“ musí pro herce být hodinu trvající pobyt v blátě a stojaté vodě.

Významy V kruhu podtrhuje čtvercová geometrie příkopu a budovy zámku. V řeči symbolů totiž představuje čtverec hmotný, lidský svět, „božský“ kruh věčnost či vesmír. Propojení obou je metaforou rovnováhy mezi zemí a nebesy. Na místě na takové úvahy ale není prostor ani soustředění. Člověk musí sledovat, kam právě šlape, když po břehu obchází půdorys příkopu, a ohánět se po neodbytných komárech.

V kruhu patří k myšlenkově nejcelistvěji a nejpřesněji formulovaným Štouračovým projektům. Úctyhodný koncept se sice podařilo naplnit jen zčásti, koneckonců je to výsledek studentské dílny, ale svědčí o vitalitě Continua, jehož stálí členové ho evidentně táhnou na svých bedrech.

Divadlo Continuo, Malovice – Pavel Štourač a kol.: V kruhu. Premiéra 3. srpna 2017 na zámku Kratochvíle.

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Uvězněni v kruhu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Kritika

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,