Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie teenagerovských adaptací klasiky předvedl tvůrčí tandem Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček v plzeňské Alfě po Hamleteenovi a Ostře sledovaných vlacích Gazdinu robu. Venkovské drama Gabriely Preissové však „obrazoborečtí“ divadelníci značně zcivilnili a zbavili ho též tragického rozměru.

V popředí Blanka Josephová Luňáková a Josef Jelínek FOTO TOMÁŠ KILBERGR

Zápletka, v níž si Mánek Mešjaný (Petr Vydarený) vezme Maryšku Kotlibovou (Lenka Válková Lupínková) z ekonomických důvodů, i když ho všechno táhne k Evě (Andrea Ballayová), je převedena do profánní hospodské historky. V odpudivé krčmě s umělohmotnými omyvatelnými ubrusy na stolech hraje k tanci venkovský „big beat“ (a drásá k tomu nejohranější kousky Katapultu, Olympicu a Elánu), lid se po svém baví a hojně nasává. Energická Eva, o niž by jako sexuální objekt měli zájem snad všichni přítomní chlapi (také poněkud plonkový Jožin v nepřehlédnutelném podání Tomáše Jereše, technika Alfy), si dokonce poručí vodku ve větším „balení“: ne panáka, celú flašu. Při dámské volence a jiných společenských hrách Mánkovi Maryšku výrazně podstrkuje jeho matka (Blanka Josephová Luňáková). Eva, otrávená jeho nerozhodností, kývne na Samka (Josef Jelínek), který také hraje v kapele, a odchází s ním dveřmi, které vedou ven, ale také na toaletu. Střetává se totiž s nimi do hospody navracející se osoba, která hlásí, že došel papír. Čas se prudce posune, Eva se vrací už jako gravidní, a když Samkovi slíbí, že si ho vezme, ten se převlékne z černého „rockového“ do „slavnostní“ bílé košile a modrých džín.

Na jeviště se před interiér hospody vměstná ještě předporodní idyla u Samka a Evy s chystanou dětskou postýlkou, po potratu ovšem Eva dává najevo tetce (Marie Mrázková) a později i Samkovi, že se jí manžel hnusí. Odjíždí pak s Mánkem na motorce do Brna.

Dění na jevišti rámuje cesta dr. Vladimíra (Bob Holý) a dr. Jana (Petr Borovský) k folklorním kořenům. Oba byli též v „rockové“ krčmě, nyní jejich přítomnost před oponou i v hledišti překlene přestavbu, Vladimír pohovoří o hře Gabriely Preissové. Oba míří také do nové brněnské vinárny, kterou si Eva s Mánkem otevřeli, interiér vyveden v čisťounkém kvazifolklorním stylu. Nabito zrovna nemají, z okna je vidět brněnské panoráma, přesněji Petrov (…pořád se toho pohledu nemůžu nabažit, říká Eva). Když dorazí oba „doktoři“, z Jana se vyklube právník a Eva ho hned bombarduje dotazy stran rozvodu. Mánek ovšem nijak aktivní není. A přichází rozuzlení, dorazí celé venkovské osazenstvo v bílém ošacení s modrým zdobením, dokonce na jevišti připraví míchaná vajíčka a vícehlasem zazpívají folklorní motivy. Pro Mešjanovku i Maryšku je celkem snadné přemluvit Mánka k návratu domů, Samko ovšem téhož u Evy nedocílí. Ta navíc přichází o vinárnu. Starost o to, že by si Eva zoufala a chtěla spáchat sebevraždu, mít nemusíme, během inscenace jsme ji poznali jako energickou a vlastně dost „oprsklou“ děvu.

Podrobné vylíčení fabule nabízím vlastně proto, že posuny oproti originálu jsou docela vtipné a půvabné, ocení je především ti, kteří se s dílem Gabriely Preissové už setkali. Jde o divadelní tvar s fungujícím timingem, k němuž napomáhají především hudební čísla. Herecky nejvýraznější kreací zaujme představitelka Evy, ostatní předvádějí standard.

Moje pochybnost se ovšem váže k cílovému publiku inscenace. Získají teenageři nějakou představu o klasickém díle (kromě toho, že „tamta s tamtím, a ne s tamtím“), když základní zápletka tragédie, v této úpravě ovšem nepředvedená, je přece jenom dobově podmíněná?

Divadlo Alfa Plzeň – Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček (na motivy Gabriely Preissové): Gazdina roba. Režie Jakub Vašíček, výprava Tereza Venclová, hudba Daniel Čámský, dramaturgie Tomáš Jarkovský a Petr Kosová. Premiéra 24. února 2017.

  • Autor: Jan Kerbr
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Klasika pro mládež?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Reportáž

Kritika

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Burza

Zahraničí

Zemřeli

Obrazem

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,