Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Krvavé finále

Smělý projekt ústeckého Činoherního studia – inscenovat Shakespearova Jindřicha VI. – došel po dvou letech k svému závěru. Režisér Filip Nuckolls uvedl v industriálním prostoru bývalé likérky v Krásném Březně závěrečný třetí díl. Anglická „hra o trůny“ dospěla ke svému rozuzlení, překvapení se nekonalo, téměř všechny postavy na jevišti zemřely a na trůn se posadil Richard III.

Jindřich VI. (Lukáš Černoch) a jeho žena Markéta (Anna Fišerová) dohrávají svou „hru o trůny“ v bývalé ústecké likérce FOTO PETR KULHÁNEK

Každý díl je stylově jiný. Zatímco ten první se nesl spíše v duchu rozverné hříčky plné parodického francouzského žvatlání a mírně infantilního jednání ústřední postavy krále Jindřicha VI. v podání Lukáše Černocha, druhý díl od komiky odstoupil, aby se mohl v plné šíři věnovat vysvětlování historických propletenců. Je taky mnohem více konverzační, pomalejší, kontemplativnější. Naprostý opak dílu třetího, zdaleka nejkrvavějšího, a to doslova.

Zážitek z třetího dílu rozhodně umocňoval nedivadelní prostor zašlé a nevyužívané likérky. Hale na jedné straně vévodil trůn, na druhou se porůznu promítala videoprojekce, jež vizuálně dokreslovala houstnoucí atmosféru boje o anglický trůn. Po obou delších pak byla vyvýšená pódia, která sloužila jako odkladiště postav, když byla potřeba je chvíli držet mimo dění, anebo např. jako francouzské panství.

Obsahem třetího dílu je závěr panování Jindřicha VI. (opět Lukáš Černoch). Tentokrát už však nemá tolik prostoru. Jednak vrcholí jeho nesvéprávnost, kvůli níž se už ani nedostává ke slovu v rozhodujících diplomatických půtkách, a je tak na čas vyexpedován do Skotska, když se vlády ujímá Edward (Jan Řezníček). Tehdy ze scény úplně zmizí. A navíc otěže dějin přebírají jiní. Především oba Yorkovi (Jan Jankovský) synové Edward a Richard (Václav Hanzl), Jindřichova manželka Markéta (Anna Fišerová), která se s bezmocností svého muže nechce smířit, nebo Warwick (Jan Plouhar), známý též jako „stvořitel králů“. Jeho obdivuhodná schopnost měnit dresy a dosazovat na trůn různé krále podle momentálního rozložení sil došla svého vrcholu v krásné scénické zkratce, kdy si s Jindřichem během pár chvil několikrát vymění korunu v závislosti na blížícím se vojsku.

Třetí díl Jindřicha VI. stojí především na násilných smrtích. Těm rozhodně kraluje dlouhá a nepříjemná scéna vraždy Yorka. Jan Jankovský v ní byl Adamem Ernestem v roli lorda Clifforda, v jednu chvíli oddaného stoupence Jindřicha, asi desetkrát na ne úplně krátký čas ponořen do kýblu plného červené tekutiny. York během toho proklínal Jindřichovu ženu Markétu, jež všemu přihlížela. Nakonec mu byla setnuta hlava symbolickým vylitím kýble. Obraz polévání hlavy rudou tekutinou coby akt popravy se pak ještě jednou zopakoval, když stejným způsobem o svůj život přišel právě Clifford. Obě mrtvoly se pak zjevily v až téměř experimentálně taneční scéně Jindřichovi, když ho lákaly do svých smrtelných tenat.

Extrémní prostor likérky umožnil tvůrcům jeden efektní moment. V jednu chvíli na scénu vjeli koně. Vzápětí představení přerušil hlas reality, konferenciér, který požádal všechny diváky, aby opustili svá místa a přemístili se ke stěně naproti trůnu. Tu pak přepásal policejní páskou. Rytíři na koních prostor jednou objeli, chvíli postáli a zmizeli. Efektní, ale možná až příliš opulentní s nutností zbytečného zcizení, které jen přerušilo spád děje. Navíc se změnou hracího prostoru bude muset scéna dojít k významné proměně.

Ke cti Filipa Nuckollse je třeba říct, že postaveny vedle sebe budou všechny tři díly fungovat bezvadně. A fungují bezvadně i samostatně. Látka je to ovšem natolik složitá, že alespoň bazální průnik do hierarchie tehdejší šlechty a znesvářených stran neuškodí. A pokud jde pouze o třetí díl – ze všech je rozhodně nejakčnějším a vizuálně nejpůsobivějším. O to se ale bezesporu nejvíc postaral prostor bývalé likérky. Ten už si ovšem, milý čtenáři, neužiješ, neboť v likérce se hrálo jen třikrát.

Činoherní studio, Ústí nad Labem – William Shakespeare: Jindřich VI. (3. díl). Překlad Martin Hilský, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Vladimír Čepek, scéna Štěpán Jirák, kostýmy Jan C. Löbl, hudba Lubor Bořek. Premiéra 30. června 2017.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Krvavé finále

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Kritika

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,