BLOGY A POZNÁMKY 7/2010
Varyš píše Klarinovi (No.3)
Milej KlariNe,
sympatický herec Viktor Dvořák mi v komentáři pod předchozím dopisem vyčinil, že nechodím do MDP (spíš mě trápí otázka, co může vést takto dobrého herce k tomu, aby Divadlo Petra Bezruče vyměnil za Městská divadla pražská — nicméně, navnaděn i jen cudně a zdrženlivě kritickou recenzí Jana Kerbra, vydám se tam a podám Ti zprávu), a taky nadhodil závažnou otázku: nakolik se smí v kritice přehánět, tedy jestli výraz jako „zlo“ nepatří spíš k reportážím ze Srebrenice nežli do Divadelních novin. Jistě je to jiný druh zla, připojuji se k však k určité parafrázi Brochova výroku, který ve svých inscenacích rád používá Jan Nebeský: „Kýčař nebo špatný umělec nepáchá jen kýč nebo špatné umění, páchá radikální zlo. Je to svině.“
Prapůvodně jsem však chtěl psát o něčem jiném, byl jsem na Nové scéně a byl jsem touto budovou, její vnitřní dispozicí a interiérem, zejména foyerem, schodištěm, designem osvětlení a doplňků stržen a nadšen. Tady by se dalo dělat pořádné normalizační divadlo, divadlo stylu, site-specific svého druhu! Jenomže umět využít místo konání, to se v našem divadle nenosí. Je to trochu podobné české ambasádě v Berlíně, nechvalně proslulé předimenzované budově, k níž Jaroslav Rudiš napsal, že by byla vhodná pro konání nějakého špionážního románu. Tak i na Novou scénu by se mohla vrátit atmosféra studené vláky, nějaké ty adaptace Grahama Greena nebo třeba divadelní verze Třiceti případů majora Zemana. Radikální či výrazný umělecký program zde však nečekej. Činohra Národního divadla v Praze má problémy sama se sebou a jistě je nevyřeší expanzí do dalšího prostoru, o „prodlouženém“ vedení nemluvě. A nekoncepční a nejisté zvaní různých souborů a těles na „rezidenci“ průraznosti dramaturgie nepřidá. Nejlepší by asi bylo Národní a Laternu z Nové scény úplně vyhnat a svěřit to nějakému soudnému intendantovi — jenomže kde ho vzít a nekrást?
Tvůj Vojtěch
Vojtěch Varyš07. 04. 2010
Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).
Vojtěchu,
ještě jednou se vrátím k našemu tématu, i když to bude spíš reakce na Klarinův
dopis (No.3) Vám.
Klarinovy formulace jako například „…jest to sprostá, hloupá a nehorázně stopáží přepálená svatokrádež“ , “ pozvání na Monty Pythony totiž zavání protřelým úskokem“ nebo „…zasévání nýmandských praktik…“, jsou už pro mě natolik „exotické“, že ve mě nevyvolávají žádnou emoci, neumím na ně reagovat, a
ani mi to za to nestojí. Spíš se opakovaně nemůžu zbavit pocitu, že autor při
takovém a jiných podobných obratech zažívá — nevím proč — nějaký čistě osobní
pocit zadostiučinění, (sebe)uspokojení, který ale bohužel už nesouvisí s předmětem, o kterém se nás rozhodl zpravit a reagovat na něj, nýbrž pouze se samotným autorovým vnitřním stavem či světem. Myslím si, že to není ta nejlepší motivace psát o čemkoli.
Ale proč se k tomu vracím. Klarin psal o Monty Pythonech, které jsem ve svém
komentáři a pozvání zmiňoval. Abych, protože v Pythonech nehraju, nemohl být
podezříván například z toho, že nejdu na trh s vlastní kůží nebo že se (Klarine, promiň) chci chlubit cizím peřím, zvu Vás tedy na inscenaci Vše o mé matce. Je
to koneckonců inscenace z nejčerstvějších. Je možné, že to nebude šálek Vaší
kávy, ale o to tu přece neběží, pokud si rozumíme.
A ještě jedna poznámka, která patří spíš na začátek tohoto dopisu: „Nevyčinil“ jsem Vám, že nechodíte do MDP! Napsal jsem, že pokud tam nechodíte, neměl byste o nich psát, protože nemůžete být v obraze. Řekl bych, že jde o princip. Osvědčený a korektní princip.
8. 4. 2010, 17.35
samozřejmě, už jsem si zaškrtl pár dat v dubnovém kalendáři, včetně Matky a Monty.
chápu argument, že bych neměl psát o tom, co jsem neviděl, ale jistě uznáte, že je rozdíl mezi krátkou větou v glose — ano, spíše špílcem než čímsi seriózním, uznávám — a třeba obsáhlou recenzí. nicméně uznávám to a napravím .
jak píše Klarin se mi líbí, a tahle rubrika a směřuje k trochu vypjatému, pointovanjšímu,neřkuli básnickému tvaru. ale rozumím .
9. 4. 2010, 11.31
Dopisy pana Klarina i pana Varyše jsou poměrně vzrušujícím počtením. Ještě provokaivnější jsou debaty, keré se následně rozpoutávají. Jako například kauza MDP, díky níž jsem si, na rozdíl od Vojtěcha, rezervovala lístky na Monty Pythona a Vše o mé matce až na květěn. Pravda, před třemi lety jsem v MDP byla počastována nepříjemným divadelním zážitkem a na tuto scénu jsem díky tomu zanevřela. Nicméně člověk zajímající se o divadlo, by měl mít přehled, aby se později mohl zapojit do diskuse (ať už je jakkoli (pseudo)intelektuálně a (ne)provokativně zaměřená).
A k otázce Nové scény, jejíž novost je už tak trochu pasé, neb nic nového, dramaturgicky neotřelého a režijně invenčního se v těchto divadelních končinách neděje. Možná to chce jen svůj čas, nebo něco ostřejšího, pořádnou divadelní rozbušku! Je v České republice taková? A má Národní divadlo vůbec odvahu si ji na Novou scénu přivést?
10. 4. 2010, 0.07
raz to všetko zozbieram a vydám ako Teatrologické pamate!
16. 4. 2010, 17.30
Reakce Arnošta Goldflama viz http://www.divadelni-noviny.cz/arnost-goldflam-pise-vojtechu-varysovi/
21. 4. 2010, 13.38