Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tomáš Suchánek: Přijeďte si pro industriální divadelní zážitky

    Letos se bude konat desátý ročník festivalu Dream Factory Ostrava, proto je čas na rekapitulaci. S jakou vizí jste ho zakládal a jak se vám ji podařilo naplnit?

    Jako student jsem často jezdíval na festival Na hranici do Těšína, na Regiony do Hradce, na Floru do Olomouce. Bylo mi líto, že podobný festival v Ostravě chybí. Dlouho jsem přemýšlel, čím by se měl od těch zavedených lišit. V té době se mi dostala do rukou práce Davida Mírka, tehdy studenta produkce DAMU, který v ní popisoval ostravské industriální prostory. Přizvali jsme studentku dramaturgie Zuzu Mildeovou a první ročník festivalu byl na světě.

    Překvapilo mě, jak rychle vzali ostravští diváci naši Továrnu na sny za svou. Drtivá většina představení bývá vyprodána před začátkem festivalu.

    Specifikem vašeho festivalu je víkend, který návštěvníci stráví v Dole Hlubina. Co toto prostředí divákům a hercům nabízí? A co přináší vám?

    Počátky byly krušné. Všude bylo špinavo, prašno, ryze industriálno. Když jsme některý hrací prostor s pomocí techniky a dobrovolníků vyčistili, druhý den to nebylo znát. Nikde nebyla elektřina, netekla voda. Objednávali jsme agregáty, cisterny, záchody. Hostující soubory jsme předem upozorňovali na podmínky, ale první střet s realitou byl pro mnohé hodně drsný. Když pak ale začalo představení, zjistili, že prostory tomu dodávají neskutečné kouzlo, nezaměnitelnou atmosféru.

    Dneska je všechno jinak. Některé budovy změnily majitele a už se do nich nedostaneme, jiné jsou nenávratně srovnány se zemí. Mnohé po revitalizaci objektu a rekonstrukci ztratily industriální punc. Snažíme se proto objevovat místa stále nová. Loni jsme diváky poprvé zavedli do bývalé koksovny, kde nyní chystáme Deník zloděje. Kupelky pokaždé moc slušely Spitfirům, letos v nich bude ústecká inscenace Homo Faber. A přímo pod těžní věží se na desátém ročníku diváci setkají s Nebeského Médeiou.

    Industriál hodně přináší, ale taky bere. Odčerpává podstatnou část rozpočtu. Zaplatit za prázdné prostory nemalý nájem, vybavit je zapůjčenou elevací, světelnou a zvukovou technikou, to je každoročně pálka. Letos jsme na poslední chvíli museli zrušit dvě, pro mě zásadní, inscenace, protože na ně nakonec nemáme.

    Při pohledu do programu zjišťuji, že letos bude festival hostit také zahraniční inscenace. Bude Dream Factory Ostrava nadále festivalem mezinárodním?

    Jedna z festivalových linií nese název Napříč slovensko-polsko-rumunským divadelním světem. Bratislavské Divadlo Astorka Korzo’90 přijíždí s inscenací SKUTRů Lásky jedné plavovlásky, Teatro Tatro uvede Mistra a Markétku. Česlo-slovenskému divadlu je věnována i debata Česko-slovenské děti. Polsko je zastoupeno inscenací Cezary jde na vojnu, která získala několik významných ocenění, například na prestižním festivalu Božská komedie. Jsem moc rád, že se nám podařilo navázat na dřívější spolupráci s festivalem Bez hranic a můžeme tak ostravské diváky pozvat na inscenaci enfant terrible polské režie Jana Klaty Veselka, která bude uvedena v Českém Těšíně v rámci festivalového prologu. Velkou radost mám také z hostování jednoho z nejprogresivnějších rumunských divadel, divadla Tonyho Bulandra, které představí své zpracování Shakespearovy vrcholné tragédie Othello. A jestli budeme vozit zahraniční inscenace i nadále? Přál bych si, aby tomu tak bylo.

    Na které projekty se těšíte nejvíce vy?

    Těším se na Společenstvo vlastníků Vosto5ky, které uvedeme v Národním památkovém ústavu. Když jsme byli na obhlídce, dozvěděli jsme se, že tam sídlilo gestapo. A taky se těším na Jařabova Macbetha ze Zábradlí a na Vitku z Husy na provázku v režii Anny Petrželkové. Její inscenace je veledílo. A Tereza Marečková je úchvatná. A na recitál Míly Königa…

    Čím ještě je desátý ročník festivalu výjimečný? Proč by lidé měli přijet na předělu května a června do Ostravy?

    Pro jedinečnost zážitku vidět klasické inscenace v industriálním prostředí, pro možnost navštívit nejnovější ostravské inscenace na jejich domovských scénách v rámci ostravské linie. Za mnohými inscenacemi mohou diváci putovat po celé republice, zajet do Rumunska, Polska nebo na Slovensko. Co však jinde neuvidí, je site-specific projekt Hotel Bezruč! V kdysi honosném hotelu Palace vyvoláme ducha slavných bezručáckých inscenací. Dan Špinar se vrací k Britney, Honza Mikulášek k Orwellovi a Oněginovi, Jirka Havelka k Donu Juanovi. Janusz Klimsza znovu oživí postavy z Pestrých vrstev, na chodbách potkáte i Dannyho Smiřického v režii Filipa Nuckollse či samotného Bezruče Martina Františáka a do toho všeho mlsná pokojská a vystrašený pikolík v režii Janky Ryšánek Schmiedtové, kteří budou vždy pouhých třicet diváků hotelem provázet. Jste srdečně zváni.


    Komentáře k článku: Tomáš Suchánek: Přijeďte si pro industriální divadelní zážitky

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,