Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Sněz mě, ale poroď mého potomka a nauč ho létat

    Letní Letná nebude letos jediným festivalem, na němž budou mít čeští diváci možnost zhlédnout novocirkusové umění. V Trutnově se tento víkend – 3. 6. – 5. 6. bude konat první ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu Cirk UFF. Ředitele moderního a multifunkčního kulturního centra UFFO Libora Kasika oslovil nový cirkus především díky inscenaci La Putyka, a rozhodl se proto uspořádat ve svém městě mezinárodní festival tohoto umění. K sestavení dramaturgické koncepce festivalu přizval organizační tým Cirqueonu, který se už několik let intenzivně zabývá novým cirkusem a aktivně mapuje jeho aktuální tendence v zahraničí.

    Na festivalu vystoupí renomované i méně známé soubory a sólisté od nás i ze zahraničí. Přijedou například Collectif and Then z Velké Británie, Lonely Circus z Francie, Jana Korb z Německa nebo Compagnie des pieds perchés ze Švýcarska. Stránky i-DN chystají na stránce blog denní zpravodajství. Vrcholem třídenní akce by měl být francouzský soubor Akoreacro, který uvede inscenaci s poněkud tajemným názvem Pfffffff.

    Kdo jsou artisté z Akoreacro, z čeho vychází ve své tvůrčí činnosti a o čem je inscenace Pfffffff, o tom jsem se bavila se všemi čtyřmi členy tohoto, v současnosti velmi úspěšného, souboru. Jejich jména jsou: Romain Vigier, Maxime Solé, Basile Narcy a Claire Aldaya.

    Jak a kde se zrodil nápad vytvořit soubor nového cirkusu?

    Rozhodli jsme se tak už v roce 2001. Bylo to ještě v době, kdy jsme spolu studovali akrobacii na cirkusové škole v Chatellerault. Oficiálně bylo ale Akoreacro založeno až v roce 2006, kdy jsme vytvořili první projekt.

    Jak byste charakterizovali tvůrčí poetiku Akoreacro?

    Od svého počátku jsme souborem založeným na autorské kolektivní tvorbě bez kmenového režiséra. Vše závisí na invenci a domluvě účinkujících. Každý může – a musí – něčím přispět. Názorem, nápadem, myšlenkou… A pak jsou to především diváci, kteří naše dílo hodnotí, a my na základě jejich spontánních reakcí a přímé kritiky dál pracujeme a výsledný tvar upravujeme. Takový proces je sice zdlouhavý a mnohdy náročný, ale zároveň nám umožňuje kontinuálně rozvíjet naše schopnosti a hledat nejvhodnější způsoby uměleckého i artistického vyjádření.

    Kdo jsou tedy současní členové souboru?

    Akrobatickou složku tvoříme my čtyři. V tomto složení vzniklo první představení So Circus! Před dvěma lety jsme se rozrostli ještě o čtyři hudebníky, kterými jsou Guilhem Fontes, Boris Vassalucci, Guillaume Thiolliere a Mathieu Santa Cruz. Každý pocházíme z různých koutů Francie, někteří i z ciziny, z Itálie a Portugalska. Naše – řekněme – „centrála“ se nachází v regionu L’Ile de France.

    Kolik projektů máte za sebou?

    Dva. Pfffffff a zmíněný So Circus!

    Co znamená název Akoreacro?

    Ve slově AKOREACRO, jež je námi vymyšlené a nic konkrétního v podstatě neznamená, najdete narážky na pojmy jako ACCORD (hudební akord), CORPS (tělo), ACCRO (akrobat). Ve své podstatě lze tedy název vyložit jako směsici uměleckých přístupů a diváckých pocitů. Buď některý tento význam diváci odhalí, nebo jim náš název nebude asociovat nic a budeme k nim promlouvat pouze naším uměním.

    Projekt Pffffff je i v zemi novému cirkusu zaslíbené – ve Francii – údajně velmi úspěšný. Čím si to zdůvodňujete?

    Asi proto, že je přístupný všem kategoriím diváků napříč jejich věku, zkušenostem i uměleckým či profesním zálibám a zaměřením. V představení můžete najít obecně platný příběh, který apeluje především na divákovu představivost i fantazii. Co se týká formy, která je podle nás tím divácky nejatraktivnějším, zvolili jsem bohatou směsici různých druhů a forem jevištních umění, jež propojujeme v jeden útvar – živá hudba, tanec, akrobacie, herectví… To vše má vyvolávat estetický zážitek, který bych nazval epickou jevištní básni.

    Jak inscenace vznikala?

    Po našem prvním projektu So Cirkus! jsme měli chuť živě spolupracovat s profesionálními hudebníky. Objevili jsme čtyři muzikanty, s nimiž jsme se domluvili na patnáctidenním pracovním workshopu, jehož zakončením měla být veřejná prezentace. Příběh vycházel z povídky, lépe řečeno bajky, kterou pro nás napsal náš kamarád. Povídka měla ale otevřený konec, a tak bylo na nás, jak si s ní poradíme. To byl základ výsledného tvaru, který jsme nazvali Pffffff.

    O čem tedy Pffffff je?

    Základem je ona bajka. Příběh racka sedícího na nevylíhlém vejci, které objeví kočka. Protože racek nechce své hnízdo opustit, uzavře s ním smlouvu. Kočka může racka sníst, když sama vysedí vejce, nakrmí jeho potomka a naučí ho létat… Příběh je plný paradoxů a krkolomných řešení. Všichni přece víme, že kočky nepatří k nejlepším přátelům ptáků a navíc neumějí létat. Myšlenka protichůdnosti a rozdílnosti nás vedla i při tvorbě samotné inscenace, ve které se navzájem rozliční jedinci pokoušejí žít a existovat společně. Sedm mužů a jedna žena se snaží pochopit, co je spojuje a co rozděluje. I přesto, že každý se vyjadřuje vlastním jazykem (hudba, akrobacie, tanec), hledají společný komunikační kód. Avšak cesta k dorozumění i porozumění je spletitá. Pfffffff vypráví o jakémkoli společenství, ve kterém k sobě hledají jedinci cestu.

    Jak dlouho jste projekt připravovali?

    Výsledný tvar vznikal postupně na základě tvůrčích vkladů každého zúčastněného umělce. Řada situací a výstupů se přidávala a upravovala i v průběhu hraní. Trvalo to přibližně rok, než Pfffffff získal podobu, v jaké ji mohou diváci vidět dnes. Avšak ke změnám nebo obohacování dochází pochopitelně stále. Hodně záleží na atmosféře každého představení, na níž se z velké části podílejí i diváci.

    Kde všude jste Pfffffff hráli?

    Navštívili jsme řadu festivalů, divadelních i cirkusových stagion: Festival de Reus ve Španělsku, Circa ve francouzském Auch, ve Francii ještě třeba Festival de Nexon či de Challon, hostovali jsme v Brazílii, Argentině, Belgii, Itálii nebo Portugalsku.

    V pátek a sobotu 3. a 4. června k nim tedy přibude i Česko.

    Více o festivalu na www.cirkuff.cz


    Komentáře k článku: Sněz mě, ale poroď mého potomka a nauč ho létat

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,