Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

O divadelním létě (nejen) v Praze

Zdá se, že vypravit se do divadla během letních prázdnin, tedy mimo divadelní sezonu, je čím dál méně obtížné. Jaká však mají letní divadelní produkce specifika? Jsou určené a dostupné opravdu všem divákům? Je Praha kulturní metropolí? Na to jsem se ptala divadelní kritičky Jany Soprové (JS), publicisty Josefa Chuchmy (JCH) a nakladatele, divadelního organizátora a pedagoga Jana Dvořáka (JD).

Letní Letná z řady divadelních festivalů vybočuje podobou jakési novodobé poutě s atrakcemi a občerstvením FOTO FRANTIŠEK ORTMANN

LD Jak jste strávili letošní divadelní prázdniny? Existují vůbec ještě divadelní prázdniny?

JS Přes prázdniny trochu doháním to, na co přes rok nemám čas. To znamená, že objíždím festivaly amatérského divadla. Zdánlivě to vypadá, že s profesionálním divadlem nemají nic společného, ale v rámci amatérských festivalů se produkce profesionálního divadla poměrně hodně provozují. A k velmi silnému prolínání obou živlů dochází i při workshopech a diskusích. V létě jsem se rovněž snažila vidět i různé site-specific produkce, a to i mimopražské. Takže něco jako okurková sezona pro mě tedy v létě neexistuje a musím říct, že jsem tomu ráda. Když jsem kdysi jezdila do Anglie, záviděla jsem tamním divákům silný divadelní provoz i během léta. Je dobře, že se to změnilo i u nás. Mimochodem na všech produkcích, na kterých jsem byla, bylo absolutně plno.

LD K tomu se často váže argument, že v létě se uvádějí především komerční projekty. Je to pravda?

JS Nemyslím si, že je to úplně pravda. Samozřejmě o prázdninách se v první řadě hrají tzv. atrakce, které jsou postaveny na tom, že jsou obsazeny známé hvězdy. Příkladem jsou jak produkce Studia DVA na Vyšehradě, LSS na Hradě i Ungelt na Letní scéně na Novém Světě. Druhou silnou motivací je předvést exkluzivní prostředí – což je kromě uvedených scén třeba jihočeské Divadlo Continuo, které je však, řekněme, alternativnější, umělečtější. A pak jsou tu produkce, které nejsou komerční v tom smyslu, že by se na nich vydělávalo, tedy spíše různé experimenty.

LD Ještě bych doplnila, že strašnické Divadlo X10 hrálo „u Stalina“, tedy na Letné u kyvadla. Vstupné se nevybíralo, umění tak bylo přístupné každému kolemjdoucímu. Troufli si nasadit i poměrně náročné tituly – jako například Obchod na korze v režii Jiřího Pokorného. A věřím, že se jim podařilo přilákat mladou generaci do divadla. A co jste viděl vy, Honzo?

JD Já jsem tady omylem, protože jsem byl letos v mimořádné situaci, kterou ve svém životě nepamatuju. Kvůli stěhování jsem neměl čas nikam jít a trpěl jsem, protože jsem řadu produkcí vnímal, dostával řadu pozvánek. Nemohl jsem se ovšem na kolegy a kamarády jít podívat a zejména ne mimo Prahu. Co mi paměť sahá, poprvé jsem nebyl na letním projektu Continua. Přesněji řečeno, docházel jsem po večerech z pracovních důvodů jen na vlastní produkce marionetového divadla, přičemž právě letošního léta – přesně 19. července – dosáhla inscenace Karla Brožka Don Giovanni 6 000. reprízy od premiéry v roce 1991.

LD A co v předchozích letech? Vím, že navštěvujete třeba Letní Letnou, Shakespearovské slavnosti apod.

JD Ano, Letní Letnou mám hodně rád. Když bych šel ale hodně do minulosti, od roku 1985 jsem třeba léto prožíval na Střeleckém ostrově na Divadelních poutích, to bylo pro mě to nejkrásnější prožívání léta. Produkcí tam bývalo požehnaně, i když se samozřejmě opakovaly. A chodili tam i ti samí diváci, určitá spřízněná komunita a v tom to bylo krásné!

U kulatého stolu se sešli zleva Lenka Dombrovská, Josef Chuchma, Josef Dvořák a Jana Soprová FOTO ARCHIV DN

LD Je velký rozdíl v nabídce před a po roce 1989?

JD Samozřejmě. Před listopadem 1989 nebylo v létě v Praze téměř nic. Koncem června se přestalo hrát a začalo se zase až v září. Divadelní pouť byla první průlom. Akce, která trvala třeba čtyři týdny, dá se říct každou noc. Ale do pětaosmdesátého tady v létě nebylo nic. Pak bychom museli jít asi až do padesátých a šedesátých let minulého století, kdy se v Praze řada divadel, subvencovaných, repertoárových, řekněme kamenných, přestěhovala v létě do pražských zahrad. Ledeburská zahrada, Valdštejnská zahrada, Velkopřevorské náměstí, to tehdy žilo divadlem. Ale památky postupně chátraly. Na začátku normalizace se toho chytli a z bezpečnostních důvodů zahrady pro divadlo pozavírali. A dodnes se neobnovily.

JS Motivací možná byl i fakt, že divadelníci chtěli mít dovolenou.

JD Ano, chyběly občanské iniciativy a soukromý podnikatelský sektor, v němž se prázdniny neprázdniny prostě hraje. Když jsou diváci. To do roku 1989 samozřejmě neexistovalo. Boom nastal po roce 1989 a myslím, že nabídka je dneska skutečně pestrá. Kdybychom si vzali mapu a zapichovali praporky, byli bychom mile překvapeni, jak hustá síť to bude a v jak širokém spektru. I proto jsem letos trpěl, protože jsem chtěl jít třeba i na Evu Holubovou a Boba Klepla na Vyšehrad.

LD A, Josefe, co jste v létě viděl a neviděl vy?

JCH Já jsem na tom letos podobně jako pan Dvořák, protože jsem z nejrůznějších příčin v létě viděl jediné představení. Byl to Sen noci svatojánské v rámci Shakespearovských slavností a zklamalo mě to. Prostředí nedaleko Míčovny Pražského hradu je sice moc pěkné, ale vstupenky hodně drahé, zvuk, kdy herci hovořili s mikroporty, nevalných technických kvalit. Zkrátka zklamání. Ale můj zvláštní návyk nevyhledávat v létě žádnou produkci je možná spojený s tím, že jsem právě v normalizaci vyrůstal.

LD A vyhýbáte se o prázdninách jenom divadlu nebo umění celkově?

JCH Pod širým nebem, pokud možno, ano: nesnáším horka, takže nejezdím ani na hudební festivaly, ani, pokud možno, nechodím na divadelní produkce. Nadto mám nejraději, když je divadlo v nějakém uzavřeném prostoru. Divadlo v zahradě nebo v plenéru si zkrátka neumím vychutnat, užít – jak se dneska říká…

JD Dovolím si jednu doplňující poznámku. Chtěl bych připomenout dvě produkce, které podle mého k tomu tématu patří. Jedna je Český Krumlov a otáčivé hlediště. A druhá věc, kterou chci připomenout, byl festival Arena Divadla bratří Formanů u železničního mostu na smíchovské náplavce. Ten považuji za nesmírně šťastný právě z hlediska divadelně-historického. Jednak, že se festival odehrál na místě bývalé Fenclovy Arény na Smíchově, a pak, že přejali i historický název.

LD Říkali jste, že se v Praze děje celá řada divadelních akcí, hraje se v létě divadlo i pro intelektuály?

JS Napadá mě třeba festival Nultý bod, to je jistým způsobem atrakce pro užší okruh publika, možná i pro intelektuály. Tenhle typ festivalu se vyznačuje tím, že nabízí bonusy, není to jenom přehlídka představení, je komplexnější. Jeho součástí jsou i různé výstavy nebo workshopy. Nabízí cosi navíc, určité vzdělávání, nutnost zamyslet se, ne pouze konzumovat. U Letních shakespearovských slavností pozoruji už od jejich počátků tendence ukázat opravdu regulérní a umělecky hodnotná představení. V poslední době však převládá spíš posun k atrakci pro lidového diváka. V tomto kontextu ale třeba letošní novinka – Vajdičkův Hamlet – u lidového diváka úplně neuspěla. Já to ovšem považuju nejen v rámci Letních shakespearovských slavností za výjimečný divadelní počin.

LD Myslím, že Vajdičkově Hamletovi právě hraní venku dost uškodilo

JS Souhlasím.

JCH Když říkáte lidového diváka, míníte asi průměrný vkus. Co se však týče ekonomických a sociálních souvislostí, jsou shakespearovské slavnosti určeny pro pražskou střední třídu, čímž nemyslím třeba učitele základních či středních škol s jejich platy. Jen si spočítejte, kolik za ten večer utratíte, když lístek do předních řad stojí 900 korun a jdete třeba s rodinou. A podobné je to na Letné. Nicméně: i při těchto cenových nárocích tady publikum i poptávka existují, alespoň tedy momentálně, kdy zažíváme ekonomickou konjunkturu…

LD U financí bych zůstala. Zjišťovala jsem výše grantů a Letní Letná má víceletý magistrátní grant, který ročně činí více než tři miliony korun, Letní shakespearovské slavnosti dostaly pro rok 2017 tři sta tisíc. Každý rok se na grantech probírá to, že shakespearovské slavnosti jsou komerční akce a má si na sebe vydělat, ale o Letné to neplatí. Co si o tom myslíte? Má město nebo stát podporovat tyhle festivaly?

JS O atraktivitě nemusíme diskutovat, to je jasné. Na Letní Letné jsou hlavní atrakcí zahraniční soubory, které jsou velmi drahé, zatímco vytvoření produkce v rámci Letních shakespearovských slavností stojí stejně jako vytvoření produkce v českém, respektive slovenském divadle.

LD Ale mají se tyhle kratochvíle podporovat z veřejných zdrojů, nebo si mají na sebe vydělat?

JCH Za současných ekonomických podmínek by se velké festivaly z veřejných peněz financovat neměly. Ale to se dostáváme obecněji k politice grantů. Jsem v magistrátní komisi za literaturu, ale při rozdělování peněz se schází zástupci všech oborů. A naposledy jsem si všiml jistého automatismu. Například Studio Hrdinů je všeobecně chápáno jako intelektuální scéna, která potřebuje podporu a automaticky se jí té podpory dostává. Ptal jsem se odborníků, kteří tam byli za divadlo, kolikrát a co tam opravdu viděli a co těm inscenacím říkají. Valné odpovědi jsem se nedočkal. Grantová politika se musí přizpůsobit konkrétnímu historickému času, aktuální situaci. A nikoliv automaticky pracovat s tím, že Shakespearovským slavnostem nic nedáme, ale dáme této alternativě, a tak už to bude platit napořád.

JS Problém je v tom, že každý má nějaké svoje priority, pokud jde o vkus.

JCH A často i osobní vazby.

JS Připomíná mi to model, který funguje v zahraničí. Například ve Francii nebo v Anglii byl vždycky trend, jaký typ divadla z veřejných peněz podporovat. Nebývá to tradiční činoherní divadlo, ale vždycky nějaký typ experimentu, který může divadlo posunout dál. Tady vidím jeden z důvodů, proč mimo jiné Letní Letná dostává finance. Shakespearovské slavnosti jsou zaměřeny jinak a dokážou si na sebe vydělat. A je nezanedbatelné, že mají opravdu dobré sponzory.

LD U nového cirkusu a Letní Letné se ale začíná situace měnit, existuje prostor Jatka78, který se na novocirkusové produkce zaměřuje. Navíc také nezavírají koncem června, ale hrají tam v červenci, třeba právě pro turisty a letní diváky. Na podzim tam mají také mezinárodní novocirkusovou přehlídku. A Letní Letná opravdu není jediný novocirkusový festival. Mohu jmenovat například Cirkopolis v Paláci Akropolis. V čem je tedy Letní Letná tak výlučná?

JCH Zarazilo mě, jak se inscenacím na Letní Letné letos média pilně, skoro až zduřele věnovala. Jednak je to určitě dáno tím, že se festival odehrává v Praze, tudíž tam dorazí všichni z hlavních redakcí. A pak bývá na konci srpna a začátku září hlad po divadle. Kulturní rubriky už mají dost letních hudebních festivalů a karlovarského filmového festivalu.

JD Možná to také bude tím, že skoro nic jiného tu z hlediska atraktivnosti není. Média se k tomu upínají jako k něčemu světovému. Vážím si především toho, jak Jirka Turek festival doslova vydoloval z ničeho na zelené louce. Přes Kašparův kolínský Mimoriál došel na Letnou a přitáhl desetitisíce lidí. Tím pro tenhle žánr udělal obrovské dílo. A co se týče subvencí, jestli se k tomu mohu krátce vrátit, tak jsem od dob, kdy jsem se tím začal zabývat jako divadelní organizátor a v rámci katedry produkce a oboru managementu divadla, zastával názor, že Praha je pro svět zajímavá především architektonickými poklady a kulturou. Ničím jiným. Když se podíváme z okna, proudí tady kreditní karty, vesele se utrácí. Myslím si, že oblasti, které jsou tím magnetem, by z toho měly dostávat daleko větší částku, než tomu tak dosud je. S čímž souvisí i to, že jsme nebyli schopni si za pětadvacet let – v nejbohatší etapě historie Prahy – pořídit výraznější kulturní stánek. Naši předci na konci 19. století si postavili Uměleckoprůmyslové muzeum, Rudolfinum, Národní divadlo a nové Německé divadlo, několik evropských kulturních institucí, nádherných uměleckořemeslných staveb dotvořených k absolutní dokonalosti. A to vozili balvany na koňských povozech. A my v nejbohatší době s technologiemi, kdy se téměř za noc postaví barák, stavíme administrativní nebo obchodní komplexy. Měli bychom do kultury dávat více financí. Dbal bych na to, aby nabídka byla v létě pestřejší, protože se sice během divadelních prázdnin hraje, ale ne všechny žánry. Přes léto tudy projdou desítky milionů lidí a v nabídce nejsou žádná kvalitní operní nebo baletní představení. To je alarmující.

JCH Zmínil bych paralelu s výtvarným provozem. Národní galerii v Praze se letos podařil majstrštyk. Během léta probíhala v Paláci Kinských výstava německého malíře Gerharda Richtera. Poptávka mezinárodního publika tedy byla tentokrát uspokojena náležitým výstavním titulem. Jenže globálně atraktivní expozice tohoto typu by měly v Praze probíhat průběžně. S Richterem to od Národní galerie byl v její porevoluční historii nevídaný divácký zásah. Ale nyní se zeptám já: Jak vypadá letní divadelní nabídka v jiných městech?

LD Občas něco mimo Prahu vznikne. Třeba v Brně a Ostravě je odnož Letních shakespearovských slavností. Ostravská Stará aréna letos vytvořila pro důl Hlubina a okolí letní site-specific projekt Výlet na měsíc. Městské divadlo Brno hraje v létě na Biskupském dvoře, jihočeské Continuo a českokrumlovskou točnu jsme už zmínili. Letos přibylo ještě divadelní putování po Českém středohoří, tedy vlakový projekt Kredenc. Takže pokud jsou diváci ochotní za divadlem putovat, vyberou si.

JCH Když jsme u té, řekněme, vážnější kultury, myslím si, že je třeba zaznamenat ještě jednu věc, která s divadelním provozem právě i během léta volně souvisí. Vznikají nejrůznější barokní hudební slavnosti a slavnosti staré hudby, které jsou lokalizovány na nějaké k tomu příhodné místo.

JS A neměli bychom zapomenout na Geisslers Hofcomoedianten, kteří dělají festival v Kuksu a zároveň cestují po různých hradech. Některé jejich produkce jsou provozovány pouze v létě a pak se v Praze neobjevují, protože jsou tematické a souvisí s konkrétními barokními prostory.

LD Ještě si dovolím vrátit k Praze, a to konkrétně k festivalu pouličního divadla Za dveřmi Jakuba Vedrala. V posledních letech je odsunutý na Výstaviště v Holešovicích, kam diváci chodí, ale produkce nemohou oslovit náhodné kolemjdoucí. Což je princip pouličního divadla. Co si myslíte o pouličním divadle a umění v Praze? Jak by mělo vypadat?

JS Nevím, zda to souvisí se zákazem buskerů v ulicích Prahy, ale samozřejmě odsunutí na Výstaviště není dobré. Zažila jsem asi dva ročníky na Václavském náměstí a opravdu to fungovalo.

JCH Hrát pouliční divadlo na Výstavišti je nonsens. Jak postupuje administrativní regulace aktivit ve veřejném prostoru, tak něco tolik spontánního, jako je pouliční divadlo, hlavní město zjevně nepotřebuje. Pokud bych se vrátil ke vzpomínané vyhlášce o provozování pouliční hudby, je jasné, že zcela bezbřeze tato produkce šířena být nemůže, protože prostě může rušit, otravovat, nehodí se tam či onam. Ale musí být při tom omezení respektována nějaká rozumná míra.

LD Co vám v letní Praze chybí? Nebo lépe řečeno – jaké divadlo byste v Praze chtěli mít?

JD Nechť je toho víc, ale ať je více také dotací. Ať se udělá analýza nabídky různých divadelních druhů a žánrů a nechť se doplní, co tu v létě vůbec není. Existují segmenty, které jsou během divadelní sezony subvencované, a pak je v létě dvouměsíční výpadek. Ať mají herci v příspěvkových organizacích dovolenou, ale může se najít jiná forma, jakým způsobem nabídku nahradit, protože nám tady procházejí miliony diváků.

LD Ale divadlům asi nelze nařídit, ať v létě hrají.

JD Mohou se vypsat granty, kdo v létě bude pokrývat nějakou veřejnou službu – třeba v oblasti opery nebo tanečního divadla. Ať odborníci rozhodnou, na které adrese a kdo bude naplňovat zájem diváků.

JS To je určité řešení.

JD Granty jsou vypláceny na dvanáct měsíců v roce, proto je trochu rarita, že pak divadla mají dva měsíce prázdniny. Proč? Vždyť je tady nejvíc lidí právě v létě.

JCH Prázdniny jsou navíc reálně delší než dva měsíce, protože některá divadla končí před koncem června a začínají třeba až v polovině září. Druhá věc je, že ty desítky milionů lidí, jak je nazýváte, tady nechodí jen v létě, vyskytují se zde celoročně. A to bychom se dostali ke strategii hlavního města v oblasti kultury obecně. Nicméně, když se ptáte na otázku, jaké divadlo mi tady v létě chybí, tak bych asi docela rád zašel na nějakou výraznou činohru odehrávající na místě, na které se jinak moc – či dokonce vůbec – nedostanu. Ale neměl by to být typ produkce à la Shakespearovské slavnosti.

Pohodlí není během sledování letních produkcí prioritou FOTO FRANTIŠEK ORTMANN

LD Myslím, že se to letos podařilo, i když na sklonku léta. V září připravil Jan Nebeský a soubory Tygr v tísni a 420People v rámci projektu Antická Štvanice velmi dobrou plenérovou inscenaci Orfeus.

JS Souhlasím. V rámci celoročního provozu prostě vyšli ven z budovy a oživili prostor.

JD Opravdu šťastným příkladem byla analogie k výtvarnému provozu. To, že subvencované organizace, jako je Národní galerie nebo Galerie hl. m. Prahy, na léto nasadily mimořádně kvalitní program, to je ukázka, jak by to mohlo vypadat i v divadlech. Národní galerie je pro mě, co se týče subvencí, ekvivalent Národního divadla.

JS V tomhle bych si dovolila mírně oponovat. Výstavy mají proti divadlům přece jen určitou výhodu. Divadlo, ať už se hraje v otevřeném prostoru, nebo uvnitř, trvá nějakou dobu, kterou v něm musíte pobývat. Zatímco návštěvu výstavy si můžete zvolit, podle situace se rozhodnete, kolik času na ní strávíte. Člověk je tam prostě svobodnější.

JD Nemyslím divadlo ve striktní dimenzi, kdy trvá dvě hodiny, třeba od osmi do deseti. Ale opět připomenu typ akcí, jako byla třeba Divadelní pouť, brněnské Divadlo v pohybu nebo je Pražské Quadriennale.

JS Také na piazzettě Národního divadla probíhal svého času letní program. Teď už je tam vlastně jenom nějaká výstavní činnost, možná spíš konceptuální.

LD Letní Letná je pro mě výjimečná především v tom, že tam lidé tráví více času než jen hodinu či dvě na představení. Trochu se dá považovat za novodobou pouť s atrakcemi a občerstvením.

JS Já bych preferovala produkce, které budou cílit na aktivní vyhledávání míst, kde se obvykle divadlo nehraje.

LD Myslíte si tedy, že by město kromě financí mělo nabídnout zahradu či jinou lokalitu, pro kterou by divadelníci speciálně připravili divadelní projekt? Napadá mě, že takto ukončil minulou sezonu spolek Pomezí. S inscenací Pozvání obsadil opuštěnou Usedlost Mazanka v Praze a v červenci Valdštejnskou lodžii v Jičíně.

JD Cestou je také větší propojování uměleckých oborů v rámci jednoho festivalu.

LD Myslíte třeba něco podobného, jako činí festival Mezi ploty?

JS O něco podobného se pokusili i v zahradách Anežského kláštera. Národní galerie tam od června do září pořádala obrovskou přehlídku Anežka LIVE. Byla jsem například na procházce Stínadly. Bylo to zadarmo a organizátoři byli překvapeni tím, že přišlo dvě stě padesát lidí. A nemyslím si, že by to bylo jen tím, že to bylo zadarmo, ale i proto, že nabídli cosi atraktivního. Propojování by určitě funkční být mohlo. Nemusí se nutně hrát v divadle, ale třeba i v té galerii, protože galerie jinak nejsou tak úplně divácky vytěžené a možností něco vidět, něčeho se zúčastnit je tu víc.

LD Co diváky vlastně přitahuje na letních scénách? Prší tam, je tam zima, nebo horko, obtěžuje je hmyz…

JS Myslím, že jde nejen o zážitek divadelní, ale diváci vyhledávají také zážitek smyslový. Hledají výjimečnost a vzrušení z neobvyklého. Třeba si před tím zajdou na večeři, pak se projdou po Vyšehradě při měsíčku, divadelní představení je jen třetina zážitku. A užijí si to, i když prší. Vzpomínám si, že když jsme byli na Pražském hradě na představení Antonius a Kleopatra a během představení se asi čtyřikrát strhl strašlivý liják, skončilo to tím, že jsme se při odchodu vyzuli, protože nádvoří bylo pod vodou. A právě to mi utkvělo jako lehce adrenalinový zážitek. I tohle k létu patří.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 03. října 2017

Komentáře k článku: O divadelním létě (nejen) v Praze

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,