Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Boje o Dvořáka pokračují

    Nakladatelství Academia vydalo v loňském roce dvořákovskou monografii Antonín Dvořák, Reflexe osobnosti a díla, Lexikon osob významného českého muzikologa a hudebního kritika Milana Kuny, zakladatele časopisu Melodie a dlouholetého šéfredaktora periodika Hudební věda a mimo jiné dvořákovského specialisty, který se podílel jako vedoucí editor na rozsáhlém projektu Korespondence a dokumenty Antonína Dvořáka (1986–2004). Milan Kuna je rovněž autorem životopisných monografií Život a dílo K. B. Jiráka (2002), Karla Reinera (2008) a Václava Talicha (2009). A věnoval se soustavně i hudbě v nacistických koncentračních táborech a židovských ghettech. Recenzované dílo je plodem několikaleté práce ukončené v roce 2014.

    Kunův Antonín Dvořák je cenná publikace, cílící primárně k odborné veřejnosti, ale psaná poutavě a čtivě, takže i laickým zájemcům o Dvořákův život a dílo může přinést mnoho zajímavých informací a podnětů. Přesto shledávám právě v tomto zacílení knihy jistý problém: odborník bude až příliš často nucen dohledávat detailnější biografické informace jinde (například právě ve vydané Dvořákově korespondenci, ta však odeslané dopisy důsledně odděluje od korespondence přijaté, což je čtenářsky značně nepraktické). Ke škodě jinak velmi cenné publikace patří také fakt, že je v jednotlivých heslech příliš mnoho místa věnováno celkem tradičně koncipovaným medailonkům skladatelů – právě na úkor toho, co by mělo být její podstatou a jádrem, tedy detailní dokumentace mezilidských vztahů Dvořáka s hudebníky, kritiky, nakladateli, mecenáši, přáteli i rodinou, tak, jak se nám dochovaly v písemných dokumentech epistolární, deníkové či jakékoli jiné povahy. Odborník zabývající se problematikou vztahu Dvořáka a Janáčka by jistě raději uvítal, při rozsahu přes 650 stran, kdyby zde našel zdokumetovánu veškerou jejich relační písemnou komunikaci, eventuálně i poznámky třetích stran (nebo aspoň v podstatném, ale okomentovaném výběru), než konvenční Janáčkův portrét, který si může přečíst jinde. Bylo by to ostatně jen logickým dovršením toho, co si autor beztak vytkl za hlavní zásadu, že totiž proporce hesel nebudou odrážet objektivní význam jednotlivých lidí, ale roli, kterou hráli v Dvořákově životě – a v tomto smyslu pak nepřekvapí, že turnovský úředník Alois Göbl zde má více místa než Wagner či Liszt (který není zastoupen vůbec).

    Řazení hesel je abecední – a těžko si představit jiné –, což ovšem komplementární použití zmíněné Korespondence, jež má řazení chronologické, jen dále ztěžuje. Vlastnímu lexikonu osob je předeslán obsažný metodický úvod, jenž plasticky přibližuje osobnost Antonína Dvořáka v reflexi hudební kritikou i vědou za posledních sto let. Autor se zabývá nechvalně známým Bojem o Dvořáka, jakožto uměle vytvořeného antipoda ke Smetanovi, jenž propukl v letech těsně před začátkem první světové války a trval dlouhé dvě desítky let. Byla to smutná a trapná kapitola právě se rodící české muzikologie a Milan Kuna nijak nešetří kritikou a konstatuje neblahé důsledky, jež tento impuls přinesl pro zahraniční reflexi Dvořákovy osobnosti na nejméně celé půlstoletí. Zcela po právu, uvážíme-li, že ještě dnes zcela neodeznělo občasné despektní nazírání na Dvořáka „jako jednoho z těch lepších skladatelů druhé kategorie“, jež přinášel skeptický pohled německé muzikologie (Heinrich Schenker, Theodor Adorno) a jež se tu a tam i dnes ozývá s překvapivou silou zejména ze severoamerického kontinentu, právě ze země, kde Dvořák po tři léta pedagogicky působil. Užitečný je i stručný přehled muzikologického bádání a konferencí s počátkem ve výročním roce 1954 (kdy se uvolnila autorská práva a mohlo se začít s kritickou edicí), s vrcholem aktivity v osmdesátých letech a se stále přesněji definovaným konkrétním zaměřením, končící tuším zatím posledním setkáním muzikologů v Mohuči (2008), a to včetně stručně komentované moderní dvořákovské bibliografie, se stěžejními monografiemi Johna Claphama (1979) a Klause Dögeho (1991). Je konstatováno, že prvý dvořákovský ediční počin, Souborné vydání skladeb, je dnes přijímán značně kriticky, nicméně Kuna upozorňuje, že Nové souborné vydání, stojící teoreticky na novějších edičních zásadách, od roku 1999 dosud nerealizovalo zhola nic.

    Publikace je doplněna praktickou a poměrně detailní chronologií života i díla, anglickým resumé z pera Davida Beveridge, souborem fotografií a pečlivě zpracovaným rejstříkem. Přes uvedené kritické výhrady není nejmenší pochybnost o tom, že jde o cenný, byť trochu opožděný publikační počin, jenž bude dobře plnit svou základní funkci biografické rukověti ve dvořákovském výzkumu.

    Milan Kuna: Antonín Dvořák, Reflexe osobnosti a díla, Lexikon osob. Academia, 2017, 656 stran.


    Komentáře k článku: Boje o Dvořáka pokračují

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,