Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2018

ročník 25
17. 4.–30. 4. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jakub Čermák

    režisér a herce uměleckého gangu Depresivní děti touží po penězích

    Jakub Čermák

    První divadelní zážitek

    Tipuju to na Evu Hruškovou v kostýmu nějakého psa, jak se onen kus pro dětské publikum jmenoval, to už nevím. Babička, která nás do divadla vzala, nechtěla čekat na další představení, tak mi o fous unikla Dáda s žížalou. O tu jsem ale moc stál.

    Divadelní sen

    Naposledy se mi z divadelní oblasti zdálo, že řešíme s kolegou, jestli na naši premiéru 120 dnů Sodomy od Markýze de Sade přijede autor. Můj divadelní sen je, aby Sade na premiéru přijel. Když se mu nebude líbit, jsem ochotný vykoupit se u něj lekcí podřízenosti.

    Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout

    Nemůžu zapomenout na dávnou spolupráci s Vandou Hybnerovou a Sašou Rašilovem na inscenaci Poslední dvě cigarety. Bylo mi 15 a byl to můj vstup na profesionální jeviště. Tento zážitek se mi intenzivně připomněl v dubnu, kdy jsem alternoval Vandu v jejím autorském projektu Pokoj. Od té doby čekám, kdy mi zavolají z Dejvic nebo z Národního, jestli bych za ni nezaskočil, mám podstatně volněji.

    Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

    Dnešek je prima, dnešek neměnit! … No, možná doba za padesát let, to už budou silnější antidepresiva…

    Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?)

    Asi bych se nejraději vrátil v čase, potkal Petra Brooka v začátcích, vytáhl z něj ještě několik triků a pak ho zavraždil, abych mohl zaujmout místo na jeho piedestalu.

    Taky jsem přemýšlel nad tím obsadit Evu Hruškovou. Ale stydím se.

    Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, jejž byste víckrát vidět nechtěl

    Mohl bych se dívat pořád znovu na Stifters Dinge od Heinera Goebbelse, důkaz, že katarze můžete dosáhnout i bez jediného herce na jevišti. Podruhé už nechci na Evu Hruškovou v kostýmu pejska, možná bych zjistil, že všechno bylo jinak.

    Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu

    Na nočním stolku mám příbalový leták Citalecu od Zentivy, abych nepřepískl dávkování. Čtu si vedlejší účinky a přemýšlím, co ta všechna cizí slova znamenají.

    Film nebo televizní pořad, na který jste se kdykoli ochoten dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete…

    V nedávné době jsem si oblíbil např. režiséra Todda Solondze, a těším se na nový film Roye Anderssona (vítěze z Benátek), vracím se k řadě starých mistrů – Viscontimu, Resnaisovi, Pasollinimu – a některé znovu a znovu objevuji, kupř. Bressona na letošní Letní filmové škole. Už nechci vidět nikdy poslední televizní díla Karla Kachyni ani Antonína Moskalyka, protože mi kladou otázku, jak se může stát, že tak skvělí tvůrci mohou ztratit svůj um.

    Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

    Pro potřeby divadla poslouchám všechno, i Evu a Vaška. Nebo Dalibora Jandu. Divadlo připravuji pořád. Všechno poslouchám pořád.

    Jednou za půl roku se vypravím do České filharmonie (naposledy Bruckner, Penderecki, Fischer) a vyčítám si, že tam nesedím pořád.

    Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít či máte v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě?

    Tato otázka je zavádějící!! Na záchod si přece dáváme nikoli obrazy, které nám svou estetickou hodnotou nekonvenují, ale výtvarná díla, jež vyžadují zvláštní míru intimity a vztahu s trůnícím divákem. Já na záchodě trávím hodně času a jsou to někdy tak těžké chvilky, že tam potřebuju něco, co fakt pohladí po dušičce. Konkrétní dílo neprozrazuju.

    Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

    Coca-Cola Zero, která nemá žádný cukr! Řada lidí mi říká, že z ní dostanu rakovinu (jsou to zpravidla ti, co kouří a objednávají si panáka), ale povolil ji můj trenér, a tím je pro mě debata vyřešena. Můj trenér je nejvyšší entita, která řídí můj život.

    Květina, kterou byste nejraději dostal po premiéře

    Dříve jsem pravidelně dostával bílé růže, naposledy to byly lilie. Vzhledem k tomu, že chystám Jiřího Karáska ze Lvovic, měl bych se věnovat více liliím – obzvlášť ve stadiu jejich postupného umírání.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu

    Ležel bych v Dubaji na pláži a odháněl paparazzi. V podstatě by se nic nezměnilo.

    Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě

    Už takhle mám dost problémů uhrát dobře svou vlastní životní postavu! Tady záskoky neberu.

    Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)?

    V podstatě se tomu blížím s každým dalším projektem. Je to pouze otázka času. Kdo chce zažít senzaci, ať chodí pravidelně na kusy Depresivních dětí. Brzo to moje nemocné srdíčko nevydrží a od trápení té líné, zlovolné herecké bandy mi pukne. Slibuju, že ze sebe zkusím v poslední vteřince ještě vydolovat nějaký působivý intelektuální citát.

    Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik

    Mám soukromý žebříček, který kritik či kritička nejlíp líbá a se kterým je to, jako když cucáte kapra, zveřejním ho v den svých 25. narozenin.

    • Autor:
    • Publikováno: 5. října 2014

    Komentáře k článku: Jakub Čermák

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,