Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Fundovaně, a přitom čtenářsky přístupně

Pomyslné nůžky už se nerozevírají, nůžky se totiž rozpadly na dvě části. Řeč je o divadelní literatuře. První samostatná část na nás pomrkává přepestrými obálkami v obřích odosobnělých prostorách obchodních řetězců, někdy i pod cudným označením „divadlo“. Oči jen přecházejí z křiklavých momentek a je to i pestré čtivo, historky z natáčení střídají recepty a anekdoty.

Druhou a ve veřejném prostoru zpravidla nedohledatelnou součást oněch rozpadlých nůžek tvoří hyperodborná, mnohonásobně recenzovaná literatura, upoznámkovaná v dnešních orgiích „impaktovanosti“ (kdy citující činí radost citáty jen citovaným). Při stoprocentní subvencovanosti také netřeba brát ohled na čtenáře, ale jen na určité formální normy, které se pochopitelně v čase neustále proměňují a ty dnes vyžadované přestanou být záhy srozumitelné. Někdy spíše už jen pseudovědecká dílka s převažujícími houštinami poznámkového aparátu už ani nezastírají, že jedinými čtenáři jsou autor, recenzenti a citovaní. Bez respektu ke čtenáři je to historicky bezprecedentní situace, přispívající úspěšně k zániku média knihy a kultury tištěného slova.

Obě autonomní kategorie však mají ve zveřejňovaných výstupech paradoxně společný rys: je jím z hlediska knižní kultury nekultivované a příkladně nevýtvarné pojetí, neknižní, až humpolácké grafické uchopení, většina publikací obou tak protichůdných kategorií nese shodné stopy souboje diletanta s počítačovým programem.

Kde jsou ty doby, kdy vycházely fundované, půvabem lákající a tematicky objevné a smysluplné práce o divadle, které byly ozdobou knižního trhu a předmětem i širšího čtenářského zájmu – namátkou: Jana Císaře Divadla, která našla svou dobu, Osolsoběho Muzikál je, když…, Měnivá tvář divadla Františka Černého, odeonské herecké memoáry v editorské režii Vladimíra Justla, Hedbávného režisérský portrét Alfréda Radoka, všech devět publikací Nakladatelství Studia Y let 1995–2002… a dalo by se dlouze pokračovat.

Dnešní prostor mezi prvosignální nadbíhavostí, kýčem a banalitou a na druhé straně přezíravou sebezahleděností sekty nedůtklivých odborníků zůstává takřka prázdný. S ojedinělými výjimkami, za něž můžeme považovat kupříkladu produkci Nakladatelství Academia – stačí si připomenout mimořádně přínosnou a uživatelsky vstřícnou řadu České divadelní encyklopedie týmů editorek Aleny Jakubcové, Jitky Ludvové a Evy Šormové či jedinečné panorama Osudů českého divadla po druhé světové válce, 1945–1955 od Jindřicha Černého.

Do této tak žádoucí linie fundovaných a zároveň čtenářsky přístupných a vyhledávaných prací můžeme zahrnout i novinku Academie, která má tentokráte širší kulturní přesah a nepojednává jen o divadle. Je to svazek Petra Pernici Nový pohled na kulturu, autora působícího na Vysoké škole ekonomické v Praze (kde se mimo jiné již několik let úspěšně rozvíjí program arts managementu, který už našemu divadelnímu životu poskytl nejednoho talentovaného a invenčního organizátora). Profesor Pernica je specialistou nahlížejícím kulturní jevy z pragmatického úhlu pohledu: z hlediska uspořádání a řízení procesů, hospodárnosti, lidské, ekonomické i časové úspornosti, krátce řečeno je předním odborníkem na logistiku.

Určení knihy je sympaticky otevřené: míří k manažerům kulturních institucí a též k podnikatelským subjektům v kultuře, státní správě i samosprávě, k organizátorům – jak je explicitně uvedeno – třeba i divadelních festivalů, k neziskovým strukturám, jakož i ke studentům a vůbec nejširší čtenářské obci se zájmem o plavné a efektivní šíření kultury, uměleckých obsahů a hodnot.

Po analýze konstelací a rámců, sítí a infrastruktur, dokonce i po hlubším historickém exkursu autor neváhá vedle příležitostí nezastírat ani dnešní hrozby procesů „logistiky kultury“. Z těch nejaktuálnějších – a v intenci jiné nedávné publikace Nakladatelství Academia, díla kolektivu autorů kolem egyptologa Miroslava Bárty Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur – tak mimo jiné třeba zmiňuje legitimitu vlád, zvládnutí migrace a ochranu strategických zdrojů (komodit, vody, půdy), pohyby etnik a kulturně-náboženskou a sociální transformaci, jakož i duchovní vykořenění, úpadek náboženství a absenci duchovních hodnot s devastačním účinkem na fungování společnosti, riziko zkázy instituce rodiny ad.

Fakta ekonomická, demografická, sociologická až po stanoviska filosofická a teologická prokrvují autorův výklad, přispívají k jeho živosti i naléhavosti. Přerozdělení moci v důsledku globalizace, rozklad střední třídy, absence vizí, krize kultury a vzdělání, relativismus s důsledky na morálku – to všechno jsou myšlenkové okruhy, jimž se Petr Pernica nevyhýbá a jimiž dynamizuje přebohatá faktografická východiska.

Divadelníkům neuniknou pasáže o základních předpokladech návštěvnosti (pod označením Disponibilita kulturních cílů), faktorech atraktivnosti a dostupnosti, ale řeč je tu o širším kontextu: uměleckých památkách, muzeích, galeriích apod. Informační nasycenost je závratná, všestranná data prýští s hýřivostí více než velkorysou. Samozřejmě však zkušenější divadelníci mohou brát některá data (např. NIPOSu o návštěvnosti divadel) s jistou rezervou, protože tuší, že dnešní proudění divadla a umění vůbec je výkaznictvím sebesnaživějších administrátorů ve svém celku nepodchytitelné.

Cenné je i akcentování potenciálu cestovního ruchu, důraz na návštěvnost kulturních cílů a jejich primární přitažlivost, což už je v našich poměrech pomalu evergreen, bohužel mnohými nadále zdánlivě poslouchaný, zbytečně však ihned vypouštěný druhým uchem ven.

Po minuciózní analýze naší metropole i jednotlivých krajů pak autor navrch nabízí jakýsi bonus: Apendix: Možné budoucnosti kultury – scénáře liberální budoucnosti či budoucnosti sociální, ale také vizi budoucnosti autoritativní, po kolapsu globalizace a konci demokracie, po změně hodnotové orientace.

Jakýmsi resumé je pak deset okruhů poznatků, je to finále knihy, po němž již následují bohaté přílohy: Exkurzy I.III. Hned v prvním z nich – s názvem Aplikace logistických metod – by bylo vhodné vyslyšet ohlas zároveň u osob z praxe: třeba knihovníků a muzejních pracovníků. Kapitolky o funkčním uspořádání skladů, depozitářů a o přepravě by možná zaujaly také správce divadelních fundusů, skladů dekorací, rekvizit a kostýmů apod.

Vize Ostravy (areál Nová Karolina), ale i Paříže, Mnichova i jiných měst, a dokonce i samého centra Prahy, včetně připomenutí unikátního architektonického návrhu pro Národní knihovnu od Jana Kaplického nebo nové metropolitní koncertní síně, obsahuje další z Exkurzů.

Uzavřeme, že publikace je redakčně pečlivě zpracována, celek je strukturován logicky, vyprávění odborníka je přehledné a srozumitelné. Z hlediska „logistiky“ tu pak jen chybí pohled na současnou knižní distribuční síť, pro segment odbornější umělecké (a zvláště divadelní) literatury tak zmrzačené likvidací specializovaného knihkupectví Prospero, posléze i nejpopulárnějšího pražského Fišerova knihkupectví v Kaprově ulici. Ještě že za příklad uváděné Nakladatelství Academia uchovává i znamenitou distribuční síť, poslední ohniska znaleckého prodeje knih – v Praze na Václavském náměstí, na Národní třídě a Na Florenci, ale i v Brně a v Ostravě.

Petr Pernica: Nový pohled na kulturu. Logistika kultury. Academia 2017, 448 stran.

  • Autor: Jan Dvořák
  • Publikováno: 14. prosince 2017

Komentáře k článku: Fundovaně, a přitom čtenářsky přístupně

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kritika

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Obrazem

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,