Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Dávám židli do kruhu, tančím a zpívám

Vítáme Vás na čtvrtém autorském muzikálu našeho gymnázia. Minulé muzikály byly velice úspěšné, ale dnes to bude něco nezapomenutelného. Po měsících tvrdé práce Vám konečně představujeme muzikál s názvem Židle v kruhu. (z informačního letáčku k muzikálu)

Soukromé pražské Gymnázium Evolution Jižní Město uvedlo ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) ve dnech 10. a 17. ledna v pražském Divadle Broadway dvě odpolední a dvě večerní představení muzikálu Židle v kruhu. Ten doprovází mezinárodní kampaň na podporu diskuse o duševním zdraví s názvem Dávám židli do kruhu, jejíž podstatou je sdílet na facebooku nebo instagramu svou fotku s židlí a popiskem ♯davamzidlidokruhu nebo ♯iaddmychairtothecircle. Kampaň si získala velkou popularitu nejen mezi slavnými herci, sportovci a dalšími mediálně známými osobnostmi, ale své fotky s židlí přidala také velvyslankyně Velké Británie v České republice Jan Thompson nebo dánský velvyslanec Christian Hoppe. Kampaň je spojená také s možností zaslat finanční podporu přímo na konto NUDZ, pro nějž ke dni posledního představení studenti získali, společně s výtěžkem ze vstupného, celkem 209 987 Kč.

Dávám židli do kruhu… Zdeněk Svěrák. FOTO archiv

Do příprav, propagace a realizace muzikálu se zapojila více jak stovka stávajících nebo bývalých studentů tohoto všeobecného gymnázia, přičemž desítky jich vystoupilo přímo na jevišti po boku svých učitelů. Hlavní autorský tým tvoří zaměstnanci školy a tři externisté.

Osou děje je terapeutické sezení v psychiatrické léčebně za účelem léčby amnézie spojené s pojmem „škola“. Účastní se ho ředitel školy, školní inspektor, školník, dva studenti, studentka a dvě dlouhodobě hospitalizované dospívající dívky neboli „paka“.

FOTO archiv GEJM

S  výpověďmi pacientů se vracíme zpět v čase do školy, kde proběhla vzpoura studentů proti dnes již zastaralému modelu výuky v podobě „drilování a učení nazpaměť bez skutečného pochopení“. Všichni studenti začali organizovaně spolupracovat: vyhledali si na internetu zajímavosti k právě probíranému tématu a společně bombardovali učitele otázkami, na které nemohli znát odpovědi. Studenti tedy byli „chytřejší“ než učitelé, kteří se ve skutečnosti vůbec nedostali ke slovu. Báli se chodit do třídy a raději utíkali do lesa. Neučilo se, nebyly písemky a konečně žádné špatné známky! Tento model fungoval až do chvíle, kdy přišel do školy inspektor. Dvojice studentů, známých šikanátorů, se rozhodla zavděčit zoufalému řediteli a uvést situaci do původního stavu výměnou za roční stáž v Austrálii. Při laborkách se šikanátoři postavili proti zbytku třídy, chemikářka této situace využila a s oznámením Když tady nemůžu učit já, tak nikdo! vyhodila školu do povětří!

FOTO archiv GEJM

Obratně napsaný scénář nepostrádá situační i jazykový humor, napětí, milostnou zápletku a intertextuální odkazy. Do představení je vřazena také krátká němá groteska Jak zabít inspektora nebo zpravodajství televize GEVO. Reprodukovanou hudbu, v úvodu živě doprovázenou třemi hráči na violoncello, nahrál velmi kvalitně školní orchestr. Sled typicky muzikálových melodií efektně narušuje úryvek z předehry k Bizetově Carmen nebo nově otextovaná Habanera, ve které se hádá chemikářka s rebelkou Fidelou a sborem studentů.

Zpěvem i herectvím nad všemi ostatními dominuje v roli ředitele Tomáš Kučera, učitel výtvarné výchovy a dějin umění, mimo jiné také režisér, spoluautor scénáře k muzikálu a jeho výtvarné složky. Profesionálně vystupuje také bývalý student Víťa Bogač v roli terapeuta, učitel chemie Lukáš Pánek (školní inspektor) nebo bývalá učitelka českého jazyka a hudební výchovy Blanka Haisová (chemikářka). Za své pěvecké i herecké výkony se ale nemusí stydět ani ostatní představitelé hlavních rolí. Naprosto přirozeně působila dvě „paka“, která svými bláznivými průpovídkami a pohybovým neklidem vtipně odlehčovala závažné výpovědi pacientů v kruhu.

FOTO archiv GEJM

Choreografie je chytře přizpůsobená pohybovým dovednostem desítek studentů zpívajícího nebo tanečního sboru i menšímu počtu „sólistů“. Sbory místy jen dotvářejí scénu jako „živé kulisy“ nebo gesty decentně ilustrují texty písní. Tanečně rozpohybované sekvence pak efektně oživují a akcentují vybrané písňové pasáže. Vedle dominující moderny se objevují také náznaky valčíku, rokenrolu nebo mamba.

Scénu tvoří pouze zadní prospektu místěný na točně, což umožňuje snadné proměny prostředí léčebny a školy, a dvě neutrální boční sufity s oknem a dveřmi. Z rekvizit pak samozřejmě školní lavice a židle. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout skvělou koordinaci studentů při velmi rychlých proměnách scény, po výbuchu školy pak vystupňovanou až do sledu několikasekundových živých obrazů následků této katastrofy.

FOTO archiv GEJM

Díky zkušenému pedagogickému vedení a velké motivaci studentů působí inscenace celkově velmi pozitivně a (téměř) profesionálně.

Gymnázium Evolution Jižní Město ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) – Pavel Mokrejš, Michaela Šleglová, Tomáš Kučera, Pavel Mokrejš, Jan Volt: Židle v kruhu. Námět Pavel Mokrejš; texty písní Michaela Šleglová, Tomáš Kučera, Pavel Mokrejš; hudba Jan Volt; choreografie Jurij Kolva; hudební nastudování Lenka Vašátková, Karolína Janečková; kostýmy a scéna Lenka Bačkovská, Doris Růžičková, Lenka Nováková, Tomáš Kučera; scénář Pavel Mokrejš, Tomáš Kučera; režie Tomáš Kučera. Premiéra Divadlo Broadway, Praha 10. 1. 2017.

  • Autor: Libuše Hronková
  • Publikováno: 11. února 2017

Komentáře k článku: Dávám židli do kruhu, tančím a zpívám

  1. Marian Bartl

    Byla to pecka!
    Sice to stálo celý tým spoustu úsilí a zkoušek, ale oprávněně si to zasloužilo „standing ovation“. Všechna čest a klobouk dolů, jaké představení dokázali „neherci“ připravit!

    15.02.2017 (1.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,