Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Být divadelníkem

Být divadelníkem není jen možnost být známou celebritou a být v hledáčku médií, ale i mnohdy trvalá a neústupná práce na kultivaci prostoru, ve kterém žijeme. Za udržování slovesného umění, za tvůrčí vnímání, za ozřejmování hodnot, pro které stojí za to žít a mnohdy i trpět. A umírat. To není patetické vyjádření o naší práci, ale ve světle historie – skutečnost. Dne 16. 6. 2012 uplynulo 70 let od tragické smrti uměleckého šéfa činohry, dramaturga a intendanta Jihočeského divadla, Dr. Josefa Stejskala. Působil v Jihočeském divadle od roku 1933 v různých funkcích a po trvalém konfliktu s proněmeckými a henleinovskými silami odešel z divadla 5. 1. 1939. Jak nevzpomenout smrti Karla Čapka několik dnů před tím uštvaného týmž zlem a nenávistí. Ale Dr.Stejskal se vrátil velmi statečně zpět, v době velice těžké. V roce 1940, kdy byly soubory divadla vykázány do Besedy a do restauračního sálu Na rychtě. Dr. Stejskal spolu s ředitelkou divadla Monikou Jeřábkovou dokázali udržet činoherní a operní soubor za mimořádného zájmu obecenstva, mnohdy vlasteneckým repertoárem. Dokázal sjednotit velká jihočeská města v jakýsi aktivní spolek podporující české divadlo. Tato statečnost a zápas o svébytnost české kultury nesla sebou velká nebezpečí, která se i naplnila. Koncem roku 1941 byla zatčena ředitelka divadla Monika Jeřábková a divadlo vypovězeno z Besedy. Dne 15. 4. 1942 bylo divadlo a všechen sto třiceti členný personál divadla vykázán z Českých Budějovic, které museli opustit do 24 hodin. Azyl našlo díky statečným lidem v Táboře, kde byli členové divadla ubytováni po rodinách a mohli pokračovat v divadelní práci. Po atentátu na Heydricha bylo divadlo zavřeno. Dne 4. června byl Dr. Josef Stejskal zatčen jako nebezpečný představitel české kultury. Dne 16. 6. 1942 byl v dělostřeleckých kasárnách v Táboře popraven. Ředitelka divadla, Monika Jeřábková, zahynula v koncentračním táboře v Ravensbrücku 31. 1. 1944. Být divadelníkem není jen možnost být celebritou, ale především být věrný odkazu takových lidí jako byli Dr. Josef Stejskal a Monika Jeřábková, kteří svým životem odmítali divadlo jako pouhopouhou zábavu či služebnost aroganci moci a násilí. Nemylme se, jejich odkaz není pouhou historií, ale živým mementem. Divadlo musí stále zápasit o své tisícileté poslání – obnovovat víru v krásu a harmonii, dávat naději a potěšení, ale být i nesmlouvavým zrcadlem tohoto světa, byť mnohdy nepohodlným. Být aktivním spolutvůrcem duchovně silné společnosti. Navzdory nebezpečí nepřízně mocných. Navzdory nebezpečí utržených šrámů. Osud Dr. Josefa Stejskala je živý a zavazující.

  • Autor: Jiří Šesták
  • Publikováno: 25. června 2012

Komentáře k článku: Být divadelníkem

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,