Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Být divadelníkem

Být divadelníkem není jen možnost být známou celebritou a být v hledáčku médií, ale i mnohdy trvalá a neústupná práce na kultivaci prostoru, ve kterém žijeme. Za udržování slovesného umění, za tvůrčí vnímání, za ozřejmování hodnot, pro které stojí za to žít a mnohdy i trpět. A umírat. To není patetické vyjádření o naší práci, ale ve světle historie – skutečnost. Dne 16. 6. 2012 uplynulo 70 let od tragické smrti uměleckého šéfa činohry, dramaturga a intendanta Jihočeského divadla, Dr. Josefa Stejskala. Působil v Jihočeském divadle od roku 1933 v různých funkcích a po trvalém konfliktu s proněmeckými a henleinovskými silami odešel z divadla 5. 1. 1939. Jak nevzpomenout smrti Karla Čapka několik dnů před tím uštvaného týmž zlem a nenávistí. Ale Dr.Stejskal se vrátil velmi statečně zpět, v době velice těžké. V roce 1940, kdy byly soubory divadla vykázány do Besedy a do restauračního sálu Na rychtě. Dr. Stejskal spolu s ředitelkou divadla Monikou Jeřábkovou dokázali udržet činoherní a operní soubor za mimořádného zájmu obecenstva, mnohdy vlasteneckým repertoárem. Dokázal sjednotit velká jihočeská města v jakýsi aktivní spolek podporující české divadlo. Tato statečnost a zápas o svébytnost české kultury nesla sebou velká nebezpečí, která se i naplnila. Koncem roku 1941 byla zatčena ředitelka divadla Monika Jeřábková a divadlo vypovězeno z Besedy. Dne 15. 4. 1942 bylo divadlo a všechen sto třiceti členný personál divadla vykázán z Českých Budějovic, které museli opustit do 24 hodin. Azyl našlo díky statečným lidem v Táboře, kde byli členové divadla ubytováni po rodinách a mohli pokračovat v divadelní práci. Po atentátu na Heydricha bylo divadlo zavřeno. Dne 4. června byl Dr. Josef Stejskal zatčen jako nebezpečný představitel české kultury. Dne 16. 6. 1942 byl v dělostřeleckých kasárnách v Táboře popraven. Ředitelka divadla, Monika Jeřábková, zahynula v koncentračním táboře v Ravensbrücku 31. 1. 1944. Být divadelníkem není jen možnost být celebritou, ale především být věrný odkazu takových lidí jako byli Dr. Josef Stejskal a Monika Jeřábková, kteří svým životem odmítali divadlo jako pouhopouhou zábavu či služebnost aroganci moci a násilí. Nemylme se, jejich odkaz není pouhou historií, ale živým mementem. Divadlo musí stále zápasit o své tisícileté poslání – obnovovat víru v krásu a harmonii, dávat naději a potěšení, ale být i nesmlouvavým zrcadlem tohoto světa, byť mnohdy nepohodlným. Být aktivním spolutvůrcem duchovně silné společnosti. Navzdory nebezpečí nepřízně mocných. Navzdory nebezpečí utržených šrámů. Osud Dr. Josefa Stejskala je živý a zavazující.

  • Autor: Jiří Šesták
  • Publikováno: 25. června 2012

Komentáře k článku: Být divadelníkem

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,