Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Být divadelníkem

Být divadelníkem není jen možnost být známou celebritou a být v hledáčku médií, ale i mnohdy trvalá a neústupná práce na kultivaci prostoru, ve kterém žijeme. Za udržování slovesného umění, za tvůrčí vnímání, za ozřejmování hodnot, pro které stojí za to žít a mnohdy i trpět. A umírat. To není patetické vyjádření o naší práci, ale ve světle historie – skutečnost. Dne 16. 6. 2012 uplynulo 70 let od tragické smrti uměleckého šéfa činohry, dramaturga a intendanta Jihočeského divadla, Dr. Josefa Stejskala. Působil v Jihočeském divadle od roku 1933 v různých funkcích a po trvalém konfliktu s proněmeckými a henleinovskými silami odešel z divadla 5. 1. 1939. Jak nevzpomenout smrti Karla Čapka několik dnů před tím uštvaného týmž zlem a nenávistí. Ale Dr.Stejskal se vrátil velmi statečně zpět, v době velice těžké. V roce 1940, kdy byly soubory divadla vykázány do Besedy a do restauračního sálu Na rychtě. Dr. Stejskal spolu s ředitelkou divadla Monikou Jeřábkovou dokázali udržet činoherní a operní soubor za mimořádného zájmu obecenstva, mnohdy vlasteneckým repertoárem. Dokázal sjednotit velká jihočeská města v jakýsi aktivní spolek podporující české divadlo. Tato statečnost a zápas o svébytnost české kultury nesla sebou velká nebezpečí, která se i naplnila. Koncem roku 1941 byla zatčena ředitelka divadla Monika Jeřábková a divadlo vypovězeno z Besedy. Dne 15. 4. 1942 bylo divadlo a všechen sto třiceti členný personál divadla vykázán z Českých Budějovic, které museli opustit do 24 hodin. Azyl našlo díky statečným lidem v Táboře, kde byli členové divadla ubytováni po rodinách a mohli pokračovat v divadelní práci. Po atentátu na Heydricha bylo divadlo zavřeno. Dne 4. června byl Dr. Josef Stejskal zatčen jako nebezpečný představitel české kultury. Dne 16. 6. 1942 byl v dělostřeleckých kasárnách v Táboře popraven. Ředitelka divadla, Monika Jeřábková, zahynula v koncentračním táboře v Ravensbrücku 31. 1. 1944. Být divadelníkem není jen možnost být celebritou, ale především být věrný odkazu takových lidí jako byli Dr. Josef Stejskal a Monika Jeřábková, kteří svým životem odmítali divadlo jako pouhopouhou zábavu či služebnost aroganci moci a násilí. Nemylme se, jejich odkaz není pouhou historií, ale živým mementem. Divadlo musí stále zápasit o své tisícileté poslání – obnovovat víru v krásu a harmonii, dávat naději a potěšení, ale být i nesmlouvavým zrcadlem tohoto světa, byť mnohdy nepohodlným. Být aktivním spolutvůrcem duchovně silné společnosti. Navzdory nebezpečí nepřízně mocných. Navzdory nebezpečí utržených šrámů. Osud Dr. Josefa Stejskala je živý a zavazující.

  • Autor: Jiří Šesták
  • Publikováno: 25. Červen, 2012

Komentáře k článku: Být divadelníkem

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 03/2016

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


2. 2.-13. 2. 2016

Číslo 03/2016 (2. 2.-13. 2. 2016)

Obsah čísla 03/2016

Sloupek

Divadlo přeje nepřipraveným

Pro Honzu Nebeského jsem napsal...

Sukces měsíce

All Genius All Idiot v...

Prostor pro nové, nezávislé a...

Dotazník

Jiří Nekvasil

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Pořád se točí!

Život otáčivého hlediště v...

Názor

Pavana za mrtvý Ateliér

Šéfredaktorka čtrnáctideníku...

Glosa

Nudná budoucnost

Výstava Skvělý nový svět v Centru...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Festival nového cirkusu Cirkopolis...

Kritika

Blues svědomí versus...

Román Tsunami blues Markéty...

Špatně vyložený divadelní...

Buranteatr uvedl na Sokolském stadionu,...

Těžká cesta ze dna

Tragikomedii Top Dogs napsal...

Plout dál, zlou tmou…

Pluj dál, jen dál,/ Pán Bůh je s...

Se ctí a tajemstvím

Nejnovější inscenace strašnického...

Semafor a rubato

Myslím, že je omylem – jak se to...

Swing do nich teprve leze

Poslední premiéru Studia Ypsilon Swing...

Popelka v nepravých rukou

Popelka aneb Laskavost vítězí (La...

Bolestná klauniáda u...

Před třemi lety jsem v úvaze nad...

Z Kyliánovy líhně

Jedna z nejlepších choreografií...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Ondřej Sokol: Chci, aby lidi...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jaroslav Slánský: Chci...

Rozhovor s uměleckým šéfem...

Kauza

Kontext

Od Adamce po Žížalu

Napsat divadelněhistorickou práci v...

Fenomén Baarová

Úvahy filmové

Obejít se nedá aneb Odkaz...

Polský divadelní kritik, historik a...

Začíná rekonstrukce...

Hudební ředitel pražské Státní...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Jak to kdo vidí

Stručný obsah příspěvku zde není...

Došlo do redakce

Petr Váša: Sni Centrum pro studium...

HA za kulatým stolem v...

Herecká asociace informuje

Studio Hrdinů

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Jsem moc rád, že Tě úvod naší hry...

DVĚ LEGENDY – BOLEK...

Fotografie z výstavy Manéž na...

Zahraničí

Shakespeare ve vlastní...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Berlín se baví

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karel Koliš (17. 6. 1948 Praha – 21....

Výročí

Výročí 1.−15. února

Mlynářová Vlasta, herečka (1. 2....

Paměti, záznamy, deníky

Sto růží v bidetu (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 03/2016



Obsah,