kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky.


KRITIKA 18/2010

Manifest povrchnosti

 Mýty máme k tomu, abychom jim svou obrazotvorností vdechovali duši. (Albert Camus)

Bez duše i bez obrazotvornosti je však nový projekt IAS ON ME DE A Petry Tejnorové & the Company v divadle Alfred ve dvoře. V anotaci k inscenaci se dočteme: Ač si za výchozí inspiraci berem starou, léty prověřenou látku, jež si doslova říká o to být nazvána jako „téma věčné, téma lásky“, chápeme ji jako materiál nejvýše svěží, materiál „jako dělaný“ pro reflexi současné problematiky občanské společnosti, a dokonce jako nejlepší možnost pro manifest principů toho, co bývá označováno jako „nové divadlo“. To je jistě chvályhodné předsevzetí, ale jak doopravdy s „léty prověřenou látkou o lásce“ naložili divadelníci z the Company?

Na začátku je třeba podotknout, že si pro zpracování nevzali pouze mýtus o Iásónovi a Médeie. Jejich snaha po úplnosti je dovedla až ke kentauru Cheirónovi. Na jevišti nám pak předváděli, jak asi vypadala jeho výchova Iásóna. Stali jsme se tedy svědky laciných vtípku, kdy např. mladý hrdina neví, z které strany se drží meč nebo pro zocelení boxuje proti zdi. Dočkali jsme se i ztraceného střevíce, tedy části, ve které Iásón přenáší Héru jako stařenku přes vodu, ztrácí sandál, pak přestupuje před strýce Pelia a žádá ho o navrácení trůnu. Ten se bojí dávného proroctví, když vidí muže s jednou botou… Předvedení této části se nepotýkalo pouze s primitivním humorem. Bylo také nesrozumitelné – pro diváky, kteří v mytologii nejsou tak zběhlí jako tvůrci. Herec vezme herečku na záda, udělá krok, ztratí tenisku a pak s ní pobíhá po jevišti a haleká, herečka před ním utíká a haleká. Co z toho byla „reflexe současné problematiky občanské společnosti“ opravdu nevím.

Konečně se dostáváme také k Argonautům a tedy i ke zvlášť a zbytečně vulgární pasáži o ostrově Lémnos. V tomto pojetí na ostrově pobývaly obryně – bobryně, které páchly, a proto je jejich muži nechtěli. Hrdina Iásón to ženám vyvrátil a pak se s jejich královnou válel na pohovce, dokud Hérakles nezavelel k odjezdu.

Mohli bychom pokračovat, je ale nutné postoupit k nejpodstatnější části inscenace (aspoň jak značí název), k mýtu o Iásónovi a Médie. Tady se uplatnil princip – příběh rozřezat (stejně jako název představení), vybrané části poskládat zpátky (to ovšem udělat bez hlavy a paty) a aby se divák necítil úplně podveden, tak to opepřit rozborem, komentářem či asociací. Upřímně řečeno, slova jako „komentář“ používám jen velmi nerada. Byly to spíše řeči, které by umělci mohli uplatňovat na první čtené, aby text pochopili nebo si zpříjemnili další poctivou práci nad ním.

Jen pro ilustraci zmíním dva výstupy. Iásón a Médeia se poprvé potkají a fascinovaně na sebe hledí, třetí herec vbíhá do publika a povykuje něco ve smyslu: tak nečum na něho a čaruj, čaruj už sakra… Později si všichni čtyři herci sednou před diváky a povídají si o tom, proč Médeia zabila své děti. Vrcholem „aktualizace“ bylo hereččino zvolání: v té době neexistovaly feministky, ženy toužily jen po čisté lásce. Nežádám pietní ctění mýtů (či jiných zdrojů), ale pokud si už divadelník troufá na zcela nový výklad, měl by ho také předvést. V tomto případě nelze o výkladu hovořit. Jednalo se jen o humpolácké komentování „staré, léty prověřené látky“.

V textu jsem neuváděla, kdo hrál kterou postavu. Nejzásadnější režisérský vtip totiž spočíval v tom, že si herci role prohazovali. Spíš než o herectví šlo ovšem o exhibici, pokřikování a zmatené pobíhání po jevišti. Ale jedno prvenství určitě tento herecký tým obhájil — v počtu přeřeknutí.

Celkový dojem z inscenace lze okomentovat pouze slovy povrchnost a bezradnost celého týmu. Co v dnešní době s mýty? Nejjednodušší je bude zesměšnit, postavit na hlavu, nebo jim hlavu rovnou uříznout a pak s ní hrát kopanou. Dobře, neberu the Company toto právo, je však na pováženou, zda se tohoto zápasu mají účastnit také diváci.

Alfred ve dvoře — Petra Tejnorová & the Company: IAS ON ME DE A (Od mýtu k materiálu). Režie Petra Tejnorová, dramaturgie Matěj Samec, hudba Jan Burian ml., pohybová spolupráce: Lucia Kašiarová, výprava Máša Černíková. Premiéra 24. listopadu 2010.

Lenka Dombrovská

03. 11. 2010



KOMENTÁŘE ČTENÁŘŮ
VLOŽIT KOMENTÁŘ



Číslo 10 (ročník 21, 15. 5. 2012)

Obsah čísla 10/2012

Zamčený obsah Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Komentář Proč stavět nová divadla?
Jiří Sulženko Sukces měsíce Aischylos: Oresteia
Propadák měsíce Jakub Folvarčný: V pasti těla
Jak já to vidím Michal Dalecký Zamčený obsah
Michal Dalecký Inspirace divadlem Blonďatá bestie vysílá na chalupu Zamčený obsah
Petra Hůlová Kronika 18. dubna—1. května
Reportáž V zoologické zahradě byl každý
Richard Erml Kritický žebříček 10/2012 Kritika V teplákách za šlechtictvím Zamčený obsah
Marcel Sladkowski Jak to bylo s básníky a jejich aférkami? Zamčený obsah
Jan Kerbr Ušetřená opera Zamčený obsah
Josef Herman Na šikmé ploše Zamčený obsah
Ladislav Vrchovský Ostrovní thriller o temných vášních Zamčený obsah
Lucie Bartoš Mluvící krávy v páternosteru Zamčený obsah
Lenka Dombrovská Všichni za jednoho
Jan Kerbr Skutky a cesty České taneční platformy
Nina Vangeli Rozhovor Aleš Procházka: O roli jsme se rvali jako o kost Zamčený obsah
Richard Erml Kontext Ladronka 518
Vladimir 518 Kudy jsme se ubírali Zamčený obsah
Vladimír Karfík Vysněné bestsellery
Literární Noviny Dokument, hodný toho jména Zamčený obsah
Stella Fialová Groteskní humor, »obnažená« absurdita
Jan Kolář Jak je důležité míti Filipa Zamčený obsah
Vladimír Just Zahraničí Vězení, kůň a divočák aneb Třikrát z operního Berlína Zamčený obsah
Josef Herman Racek za polárním kruhem Zamčený obsah
Martin Porubjak Výročí Výročí – červen
Paměti, záznamy, deníky Fagi a divadlo
jsem Fagi Co na sebe vím IV Zamčený obsah
Milan Uhde Poděbradské dny poezie
3MIS3 Zamčený obsah
Dědova mísa Dědova mísa
Miloš Štědroň

Obsah čísla 10/2012