Někdejší dejvický antikvariát už pamatují patrně jen nejstarší pamětníci. Nicméně, se zrodem Dejvického divadla je tento rohový prostor nedaleko hlavního vchodu do Dejvického divadla, pravidelně využíván k menším produkcích, ať už herců DD, tak spřízněných duší. Mj. se tu pořádají diskuse, talk show, malé performance či scénická čtení (připomeňme alespoň projekt Karla Krále a časopisu SAD, v rámci Cen Ferdinanda Vaňka nebo společensko-kulturní projekt Co.media aneb Intermediální integrál Martina Myšičky.

Ani v letošní sezóně se na tomto miniaturním prostoru, nově pod názvem Kavárna Dejvického divadla, nezahálí, a vznikají tu nejrůznější projekty. Jak se sami můžete přesvědčit, bývá tu spíše přeplněno nežli prázdno. 

Jedním z nejzajímavějších projektů je Dílna Doyla Doubta. Zasvěcení vědí, že pod tímto pseudonymem se vlastně skrývá kolektiv spolupracovníků divadla (poprvé se jméno fiktivního tvůrce objevilo v roce 2007 v souvislosti s inscenací Černá díra v režii Jiřího Havelky). Nyní bylo toto jméno oživeno v souvislosti s prezentací mladých talentů, kteří se spojili se zkušenými dejvickými hráči. Koncept dílny vymyslely a celou minulou sezónu jí hodně času věnovaly dramaturgyně Eva Suková a Kateřina Letáková.   Z open-callu, kam se přihlásilo 37 autorů, bylo nakonec vybráno osm, s nimiž dramaturgie od ledna pracovala na nových hrách, které spojovalo téma TABU. Zároveň byla dána příležitost mladým režisérkám a režisérům, kteří tak dostali šanci spolupracovat s hereckým dream teamem Dejvických. 

Na počátku listopadu se představila jako autorka Alžběta Johanka Petrová a její Varroáza (projednávají o svízelích mateřství, ale také o úlech a včelách), v režii Emmy Ditrich. Třígenerační hodinový příběh kromě domácích hereček Kláry Melíškové a Anny Fialové oživila Táňa Medvecká j.h.  Magickou atmosféru komorního prostředí  Kavárny oživilo i zapojení okolního vnějšího prostoru, když jsme viděli přes prosklenou výlohu herečky přicházet zvenčí.

Následujícím titulem je monodrama Nikol Coufalové Soukromé konce světa (24. a 25. listopadu 2025), kde v režii Kostiantyna Zhyrova vystoupí Tomáš Jeřábek. Téma je to pohřební, ale vypovídá mj. „ o víře, která se láme, o touhách, které se nevyslovují a divnejch barácích, který mění situaci.“

Na čas vánoční se můžete naladit s hrou Laury Kamily Malíkové Šťastní a veselí (10. a 11. prosince 2025) v režii Marty Hermannové, která v rodinném prostředí ukáže, jak taky mohou vypadat Vánoce.

Zatímco letošní tituly mají už jasně daná data uvedení, do příštího roku jsou zatím bez udání přesného data připraveny další nové autorské tituly. V lednu to bude BOY TOY  Matěje Kratochvíla v režii Jiřího Havelky, zabývající se krizí mužství, ale také mužskou doménou, totiž válkou.  

V březnu se představí ve hře Terezy Kroužkové Bílou tmou, v režii Ctibora Němce trojice Lukáš Příkazký, Martin Myšička a Josef Trojan j. h. v rolích kapitána, doktora a mladíka, ztracených v mrazivé divočině.

V dubnu společně zavítáme na vesnici, kde se letité folklórní rituály změnily k nepoznání (a nebo ne?), ve hře  Anny Drápalové Hody, hody, doprdele, v režii Gabriely Gabašové.

V dubnu nás čistě mužské obsazení, pod taktovkou mladé ženy Kláry Vosecké zavede do výlučné mužské (převážně seniorské) společnosti  ve hře Karin Bílíkové Hérrenpárty.
A na závěr sezóny je tu květnová detektivka  Jany Montorio Adorata, v níž belgičtí komisař Coq a podcaster Moons vyšetřují záhadná úmrtí zamilovaných seniorů.

Kavárna Dejvického divadla ovšem nabízí spoustu dalších lákadel, ať už hostování studentů DAMU či pohádky pro děti, ale i premiéry jako komorní detektivku Vrahova hygiena s Miroslavem Krobotem a Klárou Melíškovou nebo zamyšlení nad současnou češtinou v režii Lídy Engelové Čeština na cestě k vyhynulým jazykům? (obojí premiéra v lednu 2026).