• Přípravy na stavbu divadla, jak to bývá v Čechách bývá obvyklé, provázely hádky, ať už se to týká místa stavby, tak nebo architekta. Nakonec byl základní kámen divadla položen 16. května 1907 a Městské divadlo bylo slavnostně otevřeno v prosinci 1909.

• Budova byla postavena podle návrhu architekta Antonína Balšánka, autorem opony byl akademický. malíř František Urban a sochu Genia na průčelí vytvořil akademický. sochař Bohumil Kafka.

• V březnu 1931 divadlo vyhořelo. Oheň zničil jeviště a zákulisí i se skladem dekorací a také Urbanovu oponu. Náklady na rekonstrukci dosáhly výše tři čtvrtě milionu korun.

• Ve třicátých letech se divadlo potýkalo s finančními problémy, které vedly k tomu, že v repertoáru na čas převažovala opereta a bulvár nad kvalitní činohrou.

• Od roku 1934 se název změnil na Východočeské divadlo Pardubice (dále VČD).

• Prvním ředitelem byl Antoš Frýda, v roce 1914 ho vystřídal Bedřich Jeřábek, od roku 1927 ve funkci ředitele působil Vladimír Wuršer, který na nátlak protektorátního ministerstva školství v roce 1940 rezignoval. Nahradil ho Karel Jičínský, ale jeho éra skončila zákazem činnosti profesionálních divadel 1. září 1944. Prvním poválečným ředitelem byl až do roku 1948 herec Miloslav Holub. Od srpna 1948 do roku 1953 byl ředitelem Rostislav Volf, nositel „nových pokrokových“ tendencí, který si své jméno poruštil na Vlkov.

• Teprve za ředitelování Karla Nováka se situace zlepšila, pardubické divadlo se stalo „líhní“ hereckých talentů. Začínali tady mimo jiné Slávka Budínová, Josef Vinklář, Miroslav Macháček, Blanka Bohdanová, Petr Haničinec či Jana Štěpánková. A v šedesátých letech nastala doslova zlatá éra divadla, když tu působili Jiří Hrzán, Pavel Landovský, Josef Somr, Věra Galatíková, Jiří Císler, Jiří Kodet, Gabriela Wilhelmová, Milan Sandhaus a další (při návštěvě pardubického divadla si můžete portréty všech těchto osobností prohlédnout ve foyer).

• V letech 1970–1972 byl ředitelem VČD Radomil Kolesa a v následujících letech v této funkci působil dlouholetý režisér Zdeněk Bittl (za jeho vedení divadlo prokázalo velkou dávku uměleckých ambicí a odvahy v nastupující normalizaci).

• V osmdesátých letech vystoupila do popředí snaha o divadelnost a kultivaci výrazových prostředků, vyšší obsahovou i formální náročnost i hledání pravdivé výpovědi svrchovaně uměleckými prostředky (režírovali tu mimo jiné Jaroslav Vostrý a Michael Tarant).

• Ve dnech společenského přelomu v listopadu 1989 se divadlo stalo centrem politického života v regionu a sloužilo jako politická tribuna. Novým ředitelem byl – na návrh stávkového výboru divadla – jmenován Radek Bartoník a uměleckým šéfem se stal Michael Tarant. Ředitele Bartoníka ve funkci záhy vystřídal Miloslav Kučera. Po jeho čtyřletém funkčním období a odchodu do parlamentu se v červnu 1996 stal ředitelem Gustav Skála, který byl v červenci 1999 Radou města odvolán, a řízením divadla byl pověřen herec VČD Petr Dohnal, který ve funkci působí dodnes.

• Po roce 1989 VČD prošlo několika nákladnými rekonstrukcemi jak interiéru, tak exteriéru historické budovy, které jí navrátily původní secesní krásu (nejvýrazněji v roce 2002). V současné době jeviště opět zdobí zrekonstruovaná malovaná opona a v hledišti svítí lustr, který figuroval v původních Balšánkových návrzích, ale z důvodu nedostatku financí nebyl vyhotoven. Nová opona i lustr byly financovány z veřejné sbírky.

• Východočeské divadlo uvádí svá představení v budově Městského divadla, na Malé scéně ve dvoře a v letních měsících i v amfiteátru na vyhlídce hradu Kunětická hora.

• V roce 2001 vznikl celorepublikový GRAND Festival smíchu, v jehož rámci jsou každoročně oceňovány osobnosti českého komediálního herectví.

Zpracováno podle materiálů Pardubického divadla