Přiznám se, že když se v roce 1996 na troskách někdejšího divadla pro děti a mládež, které léta neslo jméno Jiřího Wolkera, formovalo dnešní Divadlo v Dlouhé, neuměla jsem si představit, jak půjde skloubit kvalitní tvorbu pro děti s dramaturgií určenou dospělým a zčásti postavenou na duchovních a existenciálních tématech propojených se silnou výpovědí. Dělat kvalitní divadlo pro děti je fuška a moje generace měla právě tuto scénu v paměti jako ulejvárnu ze školy, jen jinak otravnou, než bylo sezení v lavicích. Důvěru nevzbuzovaly ani praktiky zřizovatele – magistrátu, který vymýšlel organizačně-provozní nesmysly, odvolával a instaloval ředitele z libovůle, jak o tom píše Jana Soprová v tomto čísle. Nicméně zadání pro vypsané výběrové řízení se nedalo obejít.