PETRA ŠTĚDRONĚ jsem poznala před mnoha lety, když se začal objevovat v partě kolem německého festivalu. Byl tehdy velmi mladý a hned mě upoutal svým přehledem, inteligencí a schopností nezaujatě diskutovat. Kromě divadla jsme našli společné téma ve výtvarném umění, odkud nakonec „zběhl“ k literatuře a dramatu. S jeho ženou DOROU jsem se setkala později, to už společně vytvářeli umělecký program v brněnské Redutě a velmi se jim dařilo. A jako tvůrčí a partnerský tandem vytrvali a našli svůj osobitý styl. Dora jde ve šlépějích průrazných a odvážných dramaturgyň, bez kterých se české divadlo nikdy neobešlo. Opakovaně mě svou volbou překvapila a nadchla a tento efekt trvá už od dob adaptace Houellebecqova románu Elementární částice a samozřejmě Korespondence V+W. Následný přesun Dory a Petra do Prahy a jejich realizace nového uměleckého programu v Divadle Na zábradlí, které v předcházejícím období stále nemohlo chytit dech, se rozhodně vydařil. Ve spojení s režisérem Janem Mikuláškem tu vznikl program originálního autorského divadla, který se stále udržuje ve špičkové formě, inscenace Zábradlí pravidelně sbírají ceny. My jsme si ovšem povídali i o tom, jak se původní poetika dnes proměňuje, co je přivedlo a drží u autorského pojetí tvorby a jestli si také dokážou od divadla odpočinout a nenosit si je domů.