Maďarský divadelní a filmový režisér KORNÉL MUNDRUCZÓ uvedl v Plzni na mezinárodním festivalu Divadlo se svým souborem budapešťské virtuální divadelní společnosti Divadla Proton novou inscenaci Parallax. Jedná se o mezinárodní koprodukční projekt bez účasti Maďarska. Mezi koproducenty byl i rakouský festival Wiener Festwochen, ve Vídni také měla hra v květnu 2024 světovou premiéru a také  tam získala Nestroyovu cenu. I v Plzni se  Mundruczó se svými projekty několikrát představil. Uvedl tu například provokativní inscenací Led Národního divadla v Budapešti - dramatizací fantaskního románu ruského autora Vladimíra Sorokina. Debaty o tom, zda uvedením Mundruczóova Ledu přinesl na jeviště první maďarské scény její tehdejší ředitel a režisér Róbert Alföldi pornografii, se v Maďarsku přenesly až na půdu parlamentu a Alföldi tam musel své rozhodnutí, potažmo i svůj post, obhajovat. V Parallaxu Mundruczó otevírá téma identity židovství ve třech generacích a konfrontuje ji s gay komunitou, již vnímá nejmladší člen generace jako svou identitu - od židovství  se distancuje, není pro něj podstatná. Nahotou a explicitními sexuálními scénami ve ztvárnění gay komunity se Parallax velmi podobá skandálnímu Ledu.

V oficiálních materiálech se dočteme, že hru Parallax není možné v Maďarsku hrát. Jaké jsou k tomu důvody? Je přímo zakázána?

Důvodů je několik. Od roku 2019 jsme každým rokem dostávali stále méně finančních podpory a v posledních dvou letech jsme nedostali žádné dotace. A to přesto, že Divadlo Proton je v mezinárodních poměrech nejznámějším maďarským divadlem a v posledních letech se nejvíce zasloužilo o propagaci maďarské divadelní kultury. Uvedení Parallaxu je v Maďarsku problematické kvůli elementu homosexuality a gay komunity. Existuje totiž velmi mlhavý zákon o tom, co se považuje za gay propagandu a přes něj by se dalo na tuto inscenaci snadno útočit. Bylo by velmi obtížné určit, kdo by to mohl vidět a od jakého věku, ale nejdůležitější je, že nemáme místo, kde bychom mohli hrát, ani peníze na představení.

Otázka židovství v současném Maďarsku není konfliktní téma?

To je zajímavý dotaz. Současná maďarská vláda je velice proizraelská, židovská menšina je v Maďarsku v bezpečí. Pokud se ovšem nejedná o ortodoxní Židy nebo George Sorose, protože tam už bychom problémy skutečně našli. Jejich podstata ale není náboženská. Má jiný, spíše společenský a politický charakter. (Nadace George Sorose Open Society Foundation ukončila v Maďarsku v květnu 2018 činnost a přesídlila do Berlína; ve svém prohlášení uvedla, že maďarská vláda utratila 100 milionů eur za kampaně na její pošpinění, pozn.aut.).

Když Divadlo Proton nedostává státní dotace již dva roky, v čem je jeho problematika jako celku? Pomiňme teď konkrétní inscenace s ožehavými tématy či způsobem jejich ztvárnění, ale pokusme se to zobecnit.

Režisér Kórnel Mundruczó při diskusi na plzeňském festivalu Divadlo. Foto Jaroslav Prokop

Zdá se, že jde o trest za naši nezávislost. Není možné nás nikam zařadit. Nejsme ani pravicoví ani levicoví, nechceme patřit do žádného směru. Proto nás nepodporují ani levicově ani pravicově orientované strany. Dostali jsme se do určité nedefinovatelné a neuchopitelné mezery.

Domníváte se, že případný pád Viktora Orbána by pro Divadlo Proton znamenal změnu?

Extrémní politické klima se váže jednoznačně k Viktoru Orbánovi. V mnoha věcech měl Orbán pravdu, ale jeho největší vinou je, že vytvořil nespočet obrazů nepřátel a rozdělil společnost.

Jak a proč jste zvolili téma Parallaxu?

Je to do jisté míry příběh Katy Wéber, nese autobiografické rysy. V životním osudu postavy babičky se odrážejí autentické vzpomínky dalších přeživších holokaustu, vše, co babička vypráví jsou skutečné události. Chtěli jsme napsat hru, která se odehrává v komorním prostředí, na půdorysu jedné rodiny. Různé historické zážitky jejích tří členů vytvářejí úplně jiný pohled na jedno téma. Je tu postava mladíka, který vyrůstal se svou matkou v Berlíně jako gay, zároveň také postava gaye žijícího v Maďarsku, ale pohled na gay komunitu je u každého z nich jiný. Právě o takové konfrontace usilujeme. Pro nás je nejdůležitější ukazovat kontrasty, podívat se na jeden problém z mnoha hledisek, a to by mělo být patrné i v této hře. Proto se jmenuje Parallax (paralaxa je zdánlivá změna polohy tělesa při změně pozorovacího bodu pozn. aut.). Jsme velmi rádi, že získal v Rakousku Nestroy Theatre Prize. Máme zahraniční publikum, které naše hry přijímá a rozumí jim, i když hrajeme v maďarštině. Mezinárodní publikum je zvyklé na zahraniční divadlo a na titulkovací zařízení, sledují je, jako když se díváte na film s titulky. Samozřejmě tam může něco uniknout, ale není to na překážku porozumění obsahu. Nicméně doma jsme v Maďarsku, nebo alespoň bychom měli být doma v Maďarsku.

Inscenace Parallax Divadla Proton se v Maďarsku hrát nemůže Foto Festival Divadlo

V Maďarsku nehraje Divadlo Proton vůbec?

Jelikož nedostáváme finanční podporu, v Maďarsku nevystupujeme. Ale naším cílem je vrátit se do Maďarska, jinak hrozí Divadlu Proton zánik.

Jak byste charakterizoval Divadlo Proton a jeho místo mezi dalšími maďarskými scénami?

Nemám moc rád charakteristiku nezávislé divadlo. Proton je z hlediska profesionality natolik dobrý soubor, že bychom mohli hrát v kamenném divadle, ale kvůli tradičnímu repertoárovému systému v Maďarsku, kde divadla upřednostňují vlastní soubory a vlastní inscenace, tu možnost nemáme. Z tvůrčího hlediska jsme blízcí maďarským divadelním tradicím, založeným na typickém maďarském lyrickém realismu. To je pro nás důležité. To je pro nás důležité.

Hrají hry Divadla Proton také jiná divadla nastudovaná jiným režisérem?

Ještě ne.

Jak byste popsal svoji divadelní režii ve vztahu k režii filmové?

Vyprávění příběhu je v mých režiích založeno na filmových prostředích. Kameru v divadle používám stejně jako při natáčení filmů.

Jste spíše filmový nebo divadelní režisér?

Přicházím z filmové branže a dívám se na sebe spíše jako na filmového režiséra.

Proč jste se tedy dal k divadlu?

Miluju svobodu divadla, které se může každý den měnit a není definitivní. Není zakonzervované jako film.

Inscenace Divadla Proton jsou autorské, nechtěl jste nikdy režírovat klasickou hru?

Nemáme k tomu důvod a nezajímá nás to. Divadlo Proton funguje na podobném principu jako film, kde vznikají tam nové příběhy. Tak fungovalo divadlo obecně do konce 19.století, vznikala nová díla. Až pak se začalo vracet ke klasickým kusům a hrát znovu pořád tytéž. Z toho se stal princip – stejný příběh se znovu a znovu inscenuje v nových verzích. A tím se nezabýváme.

Režírujete ale i klasické opery Giacoma Pucciniho, Richarda Wagnera, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka… To jsou klasická hotová díla, navíc jejichž charakter včetně charakterů postav a situací je dán skladatelovým zhudebněním.

Tam mi to nevadí.

Proč?

V opeře má větší slovo dirigent, soubor, pěvci. Režisér má jiný úkol – přidat jen vizuální stránku věci. Hudba je tak silnou konstrukcí, že se těžko rozbíjí.

Ale v režiích oper posouváte děj v čase, měníte charaktery postav i situací…

Ano, to je pravda.

Proč považujete za nutné hotovou klasickou operu režijně přetvořit tak, že se se záměrem i zhudebněním autora míjí? Navíc pak publikum nedostane kus, který očekává.

Ze stejného důvodu, proč to dělám ve svých inscenacích. Abych získal nové mladé publikum. K tomu, abychom se publiku přiblížili, je potřeba přinést současné aspekty tak, že se klasická opera přiblíží dnešku. Jen tak o současného diváka oslovím.

Ale při premiérách vašich operních inscenacích se v publiku ozývá i bučení…

Já to považuji za dobrou věc.

Vám nevadí, že jste udělal něco, co se lidem nelíbí? Považujete za pozitivní, když na vás publikum bučí?

Ano. Pobouřit publikum považuji za dobrou věc. Opera je mrtvý žánr. Ale posledních deset, dvanáct let se začalo s operou třást a tato doba je ve světě opery velmi zajímavá. Hodně se v inscenování změnilo, celé se zmodernizovalo, k opeře se přistupuje jinak. Ovšem ta část diváků, která je zvyklá vídat klasické dílo ve stále podobném ztvárnění, bude pobouřena.

Proč si myslíte, že je opera mrtvý žánr? A proč ji tedy režírujete?

Pamatuji si z dětství, že na opery chodili samí staří lidé, sedmdesátníci a že se publikum ani podstata opery neměnila. Operu jsem cítil jako zaprášený žánr. V posledních deseti, dvanácti letech se k ní chovají režiséři nově. A to je pro mě posun a vítaná změna. Třeba před dvaceti lety v zahraničí Janáčka nikdo pořádně neznal, teď ho objevila mezinárodní scéna. To, jak se v posledních dvaceti letech inscenoval, to, co se s ním dělo v Německu, teprve ukázalo, jak je jeho dílo skvělé. Dnes už se hraje po celém světě.

Zkusme na závěr shrnout váš postoj - jak vnímáte vztah mezi režisérem a autorem?

Obecně vidím pozitivum v tom, že i hotové dílo se může interpretovat mnohokrát a různě.

Režisér může tedy dramaturgicky přetvářet dílo autora?

Má na to absolutní právo.

V každém případě a v každém žánru?

Vždy. Je to otázka umělecké svobody. Je to potřebné, protože divadlo je živé. Například dílo Bertolta Brechta by se nedalo hrát, pokud by se k němu inscenátoři nestavěli směle. Já jsem v podstatě velmi konzervativní a moje Divadlo Proton není avantgardní. Jedná se o absolutní uměleckou sféru, herci nesou určité společenství, jdou určitým směrem. Jsou-li zapojeni do procesu vzniku inscenací, mají právo je formovat a měnit.

Režírujete ve více žánrech. Dokážete k nim přistoupit odlišně, nebo vždy převažuje pohled filmového režiséra?

Pravděpodobně převažuje pohled filmového režiséra. Svoji kůži svléknout nemohu.