V osadě, kde máme chatu, je zvykem sedat u ohně, pít a bavit se historkami i zpěvem tábornických písní. Ani covid nenarušil ten opilecko-kulturní společenský život. Odhaduji, že jde o bezkonkurenčně nejoblíbenější venkovskou formu víkendového vyžití, zpestřovanou oslavami narozenin či třeba soutěžemi hasičů. Čím to, že všechno trumfne, ptám se sám sebe řečnicky, a hned si odpovídám: Asi tím, že spolu s alkoholovým opojením nabízí „akci“, kde každý může kulturu, která je lidová, konzumovat i být jejím aktérem, bavičem, zpěvákem, tanečníkem… anebo striptérkou jako ta paní, která plavbu na voru po Vltavě, provázenou i při pandemii kolektivním pitím piva z jednoho džbánku, doplnila o výstup nahé nymfy. Na divadle lze něco takového zažít výjimečně. Podobné jsou jen Šibřinky, které jednou za uherský rok uvádí v Alfredovi ve dvoře mnohými kamarády doplněný soubor Handa Gote research & development.