Brrr & Skrrr má v podstatě stejný dějový oblouk jako většina populárních biografických filmů o slavných hudebnících či kapelách. Předvídatelný děj a klišé však inscenace obrací ve svůj prospěch, neboť jí loutky umožňují pracovat s velkou mírou nadsázky. V úvodu se například od Producenta (Frithjof Gawenda) dozvídáme, že titulní dvojici záleží na umění, a proto se místo dokumentu pro Netflix rozhodli svůj příběh zpracovat právě formou loutkové inscenace. Impulzivní a temperamentní Brrr (Josef Havelka) a o něco moudřejší a pragmatičtější Skrrr (Mathias Baresel) tvoří archetypální dvojici kamarádů, kteří kouří trávu, sprejují a následně utíkají před policajty. Především se však scházejí v garáži, kde na syntetizátorech tvoří beaty a freestylově do nich rapují. Při této příležitosti se zničehonic zjeví komerční Producent hrozivě nasvícený baterkou zespoda. V mladých rapperech spatřuje talent a přemlouvá je, aby s ním podepsali smlouvu, ve které jim slibuje „an infinite amount of money and bitches“ – tedy nekonečné množství peněz a děvek. Skrrr si chce vše promyslet, avšak Brrr bez váhání podepíše, čímž zcela změní jejich dosavadní životy.

I přes velmi originální nápad spojit loutky a rap zůstává největší devízou inscenace její precizní technické provedení. Nejprve je třeba zmínit, že se celá hraje v angličtině. Tato volba jednak funkčně spojuje mezinárodní tvůrčí tým, ale především dává možnost zachovat autentický hiphopový slang. Loutky obou protagonistů tvoří velké hlavy typu muppet, přičemž jejich těla herci hrají druhou rukou oblečenou do miniaturního trička a kalhot. Cvakací čelisti muppetů budí dojem zřetelné artikulace, což skvěle funguje zejména při anglicko-českých rapových výstupech. Brrr & Skrrr je navíc zčásti opravdovým koncertem, neboť dvojice herců při vodění loutek současně rapuje do mikroportů a Ana Bulovic se stará o živý mix beatů. Zvukový i světelný design jsou i přes malinkatou hrací plochu na vysoké úrovni a projekce, které se na ni promítají, dodávají příběhu příznačný videoklipový vizuál. Další použité objekty v perspektivním zobrazení pendlují mezi realismem – prstový skateboard a mini lahvičky s alkoholem – a nadsazeným zveličením. Kokain tak představuje bílá kartónová hora, která svou velikostí loutky převyšuje, a svedené ženy zase torzo figuríny na oblečení.

S rychle nabytou slávou se životy kamarádů i jejich hudba zcela mění. Dravý a osobitý hiphop z garáže nahrazují povrchní texty o slávě a drogách, které i díky využití autotunu připomínají trapovou tvorbu rapperů z labelu Milion+. Úspěch nemá dlouhého trvání a kvůli na kokainu závislém Brr se duo rozpadá. Místo moralizování však inscenace dál intimně sleduje všední životy obou protagonistů. Brrr se léčí se svou závislostí a je nucen konfrontovat své životní chyby, zatímco Skrrr, který umí jen rapovat, se marně snaží sehnat práci a uživit rodinu. V závěru se ale dvojice náhodou znovu potkává a vše končí jak jinak než velkým koncertním comebackem. Brrr & Skrrr je v jádru především příběhem o přátelství a chuti tvořit, díky čemuž dokáže promlouvat i k divačkám a divákům, pro které je žánr rapu zcela cizí.