Recenze

Zabiják není jen alkohol

Alena Zemančíková

Spojit dva romány Émila Zoly, Zabijáka a Nanu, do jednoho celku má svoji logiku: v čase na sebe navazují. Ale také své problémy. Zatímco Zabiják obsahuje vnitřní drama Gervaisy, která se s obrovským úsilím a předsevzetím pokouší obstát na poli existenčním i rodinném se ctí a slušně (a románové vyprávění je příběhem jejího úsilí a pádu), Nana je studií úpadkové společnosti francouzské buržoazie a šlechty těsně před vypuknutím prusko-francouzské války. Zástupci oné vrstvy (především – ale nejen – muži) propadnou ničivému kouzlu prostitutky, která je připraví o všechno. V Naně není jediné postavy, která by nebyla stvůra, ale není v ní ani vnitřní drama. 

Ivana Uhlířová jako Gervaisa
Foto: Patrik Borecký

Gervaisa Režisér Michal Dočekal s dramaturgyní Simonou Petrů se rozhodli obraz dobových poměrů v dělnicko-řemeslnické čtvrti u Zabijáka a bulvárních podniků a salonů v Naně vytvořit pomocí anonymního davu v maskách, vlastně chóru, který děj komentuje i místně a časově usazuje. V programu se hlásí k voice-bandu v duchu E. F. Buriana, ale sbor nemá v inscenaci zdaleka tak významnou funkci, jakou měl v inscenacích režiséra a hudebníka avantgardy. A na rozdíl od antického chóru, na který upomíná i maskami, není kolektivní postavou, hlasem obce...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.

Chci předplatné

10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory

E-shop Divadelních novin
Divadelní noviny

Přihlášení