Násilí jako trvalá evropská hodnota
Zuzana Augustová
Loňský třicátý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka nejvíce potěšil patrně ty, kdo viděli představení Bláznivá touha po útěše (Verrückt nach Trost) autora a režiséra Thorstena Lensinga v koprodukci se Salcburským festivalem, Les Théâtres de la Ville de Luxembourg, Sophiensæle Berlin a divadly a kulturními institucemi z Hamburku, Churu, Düsseldorfu, Mnichova a Frankfurtu. Především však publikum nadchlo závěrečné představení Láios, druhý díl pentalogie Anthropolis Rolanda Schimmelpfenniga na motivy starořecké Oresteie v podání Deutsches SchauSpielHaus Hamburg.
Celkově však lze říci, že dramaturgie festivalu tentokrát nepřesvědčila, spíše naopak. Proč bylo potřeba zvát průměrnou inscenaci Jabloňového sadu (Thalia Theater Hamburg, režie Antú Romero Nunes) jen proto, že část severního Německa v současnosti řeší podobnou problematiku jako Čechov před sto dvaceti lety? Proč bylo nutné vidět herecky i režijně podobně průměrnou inscenaci Spálená země (Schauspielhaus Wien), byť tematicky aktuální – viz sílící vlna neonacismu v Evropě kontra neheterosexuální vztahy? Pozvat Theater Basel (v koprodukci s Lausitz Festival, Schauspiel Köln atd...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory
