Autorka divadelní expozice, kinetické instalace, objektového díla Odile Gamache se po více jak intenzivní dekádě scénografické praxe na desítkách projektů odhodlala ke svému prvnímu autorskému dílu Le Magasin. A ke spolupráci si přizvala režiséra Philippa Cyra. Znovuuvedení inscenace v prostoru Espace Go bylo zároveň srozumitelným krokem, neboť právě toto současné a feministické divadlo (Théâtre contemporain et féministe) v Montréalu je kreativním zázemím nejen pro tvůrkyně, ale všechny, pro které je důležitá umělecká svoboda projevu, integrace technologií a nových médií ve vztahu k individuálnímu rukopisu a potřebám projektu i publika. Zde se otevírá bezpečné prostředí věnované vývoji divadelní praxe bez předsudků.

Autorka svým divadlem objektů vystavěla sentimentální piedestal maloobchodníkům, pro něž zboží jako by bylo nejen produktem k prodeji, ale svým způsobem prostředkem jejich estetické seberealizace, společenským gestem čili svébytnou komunikací s kolemjdoucími. Poetika představení tkvěla právě v ponechávání běžných předmětů v ohnisku diváckého pozorování. Na počátku představení se na horizontu vyjímal rám osázený lampičkami. V osvětleném „výkladu“ visel honosný závěs béžově zlatavých odstínů. Svým nařaseným prověšením a ověnčením dekoračními prvky působil v moderním black boxu opravdu výjimečně. Třpyt, ale i usazený prach, v neposlední řadě pak cenovka a sleva naznačovala, že se tkanina ke zútulnění domova z vitríny ne a ne „pohnout“. Od prvních okamžiků zde byla patrná nostalgie po starých časech v malých obchůdcích, zasutých do postranních uliček měst.

Poetická zastavení zpomalující čas

Autorka svým konceptem podtrhovala barevnost a vazbu se světly, dále si pohrávala s vlastnostmi předmětů a jejich „reaktivitou“ na vnější podněty čili na její manipulaci s nimi, ať rukama napřímo nebo zprostředkovaně popotahováním závěsných lanek, anebo strojově. Gamache například nechala roztočit třásně – pompon zavěšený na jednom z konců ozdobného lana. Zlatavý shluk nití po mnoho minut kroužil nad napodobeninou antického sloupku a vířil prach. Připomínal neúnavnou tanečnici v nekonečném sledu piruet, rozmetávající statičnost minimalistické scény. V komorním nasvícení působila akce jako výtvarným šerosvitem ovlivněný výjev. Vícero obdobných poetických zastavení zpomalovalo tok reálného času.

Na asociace bohatá choreografie předmětů se děla buď za přímého přispění autorky – manipulátorky schované za kartonovou maskou ve stylovém tvaru cenovky, anebo je spouštěly technologie – média. Setkání manuální práce s automatizovanými proměnami, dialog analogu se strojovým pohonem, střet ticha s ohlušujícím zvukem, nebo potemnělé atmosféry s jásavým blikotem světel se stával zdrojem překvapivých momentů. Střídala se poklidná období cele zanořená na jeden element, například na rolování podlahové krytiny překrývající k zemi sesutý závěs, nebo na dlouho trvající sesyp šifonu, jenž evokoval hromadící se cukrovou vatu či příval sněhového prašanu s pasážemi frenetického charakteru, například s prezentací rychle rotujících stojanů za stroboskopického efektu. Objevilo se i několik úsměvných okamžiků, například navinutí světelného řetězu na stojan připomnělo snahu o originalitu designérů podřídit vizuální koncept blížícím se vánočním svátkům.

Tempo představení dovolovalo pozorovat tvary, a to občas i z různých úhlů pohledu, dále hru stínů čili obecně odhalovat v obyčejnosti kouzlo – nechávat se okouzlovat. Autorka si dopřávala čas na transformaci prostředí, na manipulaci a na vystavení věci. Pro efekt překvapení, a také vznik pocitu samohybnosti věcí, využívala střihových přechodů mezi tmou a světlem. Energie jako by se většinově nesla na nepatrném dechu a lehkém kroku, ačkoli ji chvílemi obrazně přerval rytmus elektro hudby, doprovázející zběsile rychlé scény. Žádný závěrečný výbuch se také nekonal, i když pomyslný tikot se nezastavil.

Divák dostal příležitost sledovat galerii objektů coby generátory představ až příběhů, mohl se nechat unášet mechanizací věcí, malbou i světelnou kompozicí. Představení Le Magasin je dílem výtvarně receptivním, vybízejícím k vlastní interpretaci. Autorka předložila téměř hodinový sled obrazů, které bylo možné vnímat z perspektivy nápadité objektové reprezentace vzdávající hold „staromódnímu“ způsobu nakupování, ale také z hlediska současného světa primární účelovosti jako pozbývání potřeby zacházet do krámků a nechat se unášet jejich expozicemi. Dalším východiskem k interpretaci díla může být právě snaha o vyvolání všímavosti vůči každodenním drobnostem, mezi něž v tomto ohledu výlohy jistě patří. Jsme schopni se kochat všedností optikou neúčelovosti v každodenním běhu?

Le Magasin. Námět: Odile Gamache, Philippe Cyr, autorka, scéna, režie, manipulace: Odile Gamache, světla: Julie Basse, hudba: Christophe Lamarche-Ledoux. Divadlo Espace Go v Montréalu, psáno z představení dne 28.listopadu 2025.

Výjezd do Montréalu byl realizován za finanční spoluúčasti EU – Next Generation prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR prostřednictvím Národního institutu pro kulturu v rámci programu Go & See.