Tím zatím nejznámějším, a nejprovokativnějším titulem je BEČVA (True Crime), která byla k vidění j.h. v pražském Činoherním klubu poslední listopadový den. Michálek společně se třemi herečkami (Veronika Lapková, Hana Briešťanská, Kateřina Liďáková) ironickou kabaretní formou rekonstruují - popisují - glosují ekologickou katastrofu, která se stala před pěti lety, na podzim 2020 (tedy za covidu) na Vsetínsku. „Neznámý pachatel“ tehdy otrávil řeku Bečvu, v níž uhynulo na 40 tun (ale možná i dvojnásobně více) ryb. Vyšetřování případu trvalo několik let, a proces skončil devítihodinovým čtením rozsudku. Nicméně, jak se všechno doopravdy stalo a kdo je vlastně viníkem, se patrně už nikdy nedozvíme. Obviněna byla společnost Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm, ale ve hře byla také chemička DEZA z Valašského Meziříčí, součást koncernu Agrofert. Energoaqua se proti obvinění neohradila a zaplatila pokutu, nicméně otazníky a nejasnosti zůstávají. Týká se to nejen samotné ekologické katastrofy, ale též liknavého vyšetřování případu, u něhož není jisté vlastně vůbec nic. I když se podivné okolnosti snažili rozmotat novináři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá, vykoledovali si akorát trestní oznámení ze strany Agrofertu.

Taková kauza byla ovšem pro Petra Michálka výborným dramatickým materiálem pro kabaret, v němž nebylo ani příliš vymýšlet nadsázku. Neboť absurdních momentů v celém případu bylo bezpočet. Nadsázka je ovšem přítomna v postavě agenta Coopera, který podivný případ přijede vyšetřovat z Městečka Twin Peaks do valašského Valmezu. Ke spolupráci přizval autor a režisér jako spolupracovníky Pavla Čeňka Vaculíka (hudba a korepetice) a textaře Jana Duchka. Právě Duchkovy texty celou záležitost na jedné straně nadlehčují, ale zároveň akcentují důležité momenty celé kauzy.

Tři mladé ženy, oděné v pánských oblecích s bílou košilí a červenou kravatou (ano, připomíná to na jedné straně Magrittovy obrazy, ale především evokuje kafkovského ducha celé kauzy). Herečkám, které jsou na scéně celých 70 minut, stačí pár židlí a mikrofon (ve skromných podmínkách souboru se o technickou stránku představení stará sám režisér), a průběžně se proměňují v různé osoby, které jsou v příběhu důležité, ale také v glosátor(k)y celého procesu vyšetřování. Střídají nejrůznější herecké polohy, smích z jeviště nezaznívá, ale v hledišti je slyšet často. Mluvené slovo je střídáno kvalitní pěveckou složkou, jak to má ve správném kabaretu být. Absurdita a zarážející náhody,  šlendrián úřadů i jednotlivců, je tu ovšem prezentován se vší vážností, zároveň ale i s ironickým nadhledem. Jak prozradily protagonistky při následné diskusi, vnímání představení publikem, je odvislé od toho, jak blízko skutečné katastrofy byli diváci (v Rožnově se rozhodně nesmáli!) Kabaretní forma je u diváků oblíbená, a pro herce/herečky je velkou výzvou, neboť vyžaduje rychlé střídání emocí a hereckých poloh. Soubor Kam jdeš? to vše zvládá s přehledem.