Věc, která jim patří
Alena Zemančíková
Hra Tankreda Dorsta a Ursuly Ehler Fernando Krapp mi napsal dopis z roku 1992 se během let stala činoherním hitem. Ne snad proto, že by něco zásadně objevného říkala o lásce, manželství, žárlivosti a šílenství, ale proto, že patří mezi texty, které jsou na všechny strany otevřené interpretaci. Režisér Tomáš Ráliš s dramaturgyní Barborou Sedlákovou zvolili přístup co možná civilní, jaký hra nikterak neimplikuje, může být – a taky bývá – inscenována docela opulentně. Tvůrci inscenace v Činoherním klubu však nezkoumají podstatu lásky, ale spíše povahu pasti.
V Činoherním klubu je Julie, „nejkrásnější žena ve městě a možná v celé zemi“, mladá žena jednoduše oděná v černých kalhotách a bílé halence bez ozdob. Je bezesporu hezká, ale že by o takovém zjevu říkalo celé město, ba možná celý kraj, že je „nejkrásnější“? A tak už hned na začátku vidíme, jak Fernando Krapp manipuluje už v pár řádcích svého dopisu, jímž Julii oznamuje, že si ji vezme. A Julie vzdoruje jen chvíli a pak se za Fernanda Krappa provdá...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
