Gajdošíková a Teplý „kurevski fajne“ hrají. Ale o čem?
Josef Chuchma
Vyrukovat dnes s Pygmalionem G. B. Shawa je samo o sobě slovem do pranice. V éře kulturních válek a nové vlny feministicky orientovaných snah o rovnoprávnost může tato moderní klasika o „polidštění“ ženy, poprvé uvedená roku 1913, vyznít i jako pěkná veteš. Jak z toho vyšlo pražské Divadlo pod Palmovkou, které hru uvedlo v režii svého uměleckého šéfa Michala Langa?
Michal Lang a dramaturgyně a Daria Ullrichová zvolili „klasický“ překlad Milana Lukeše ze sedmdesátých let, s nímž ostatně Ullrichová dramaturgicky pracovala v roce 2005, když Pygmalion uvedlo Národní divadlo v režii Michala Dočekala. (Existují i novější převody – Jiřího Joska, který roku 2016 inscenovalo Divadlo na Vinohradech, a také Lucie Oplištilové, jejž předloni publikovalo nakladatelství Leda.) Ostatně Lukešův překlad mezi lety 2007 a 2024 čtyřikrát vydalo nakladatelství Artur ve své řadě divadelních her – Edici D...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
