Jak si KU a TR zavařili: Vzali Eliota a Cervantese a zamíchali to točnou
Petra Ježková
„To nic není,“ řekl KU, „to je lehké, to já vím, jak se takový pravý dort dělá! To se do takového dortu dá všecko, co je k jídlu nejlepší, všecko, co nejraději jíš, a pak je ten dort taky nejlepší. Když tam dáš takových nejlepších jídel pět, tak je pětkrát dobrý, když jich tam dáš deset, tak je potom desetkrát dobrý. Ale my si jich tam dáme sto a budeme mít stokrát dobrý dort!“
„To je pravda,“ řekl TR, „uděláme si takový nejlepší dort.“ S KU TR si vzali zástěry a pustili se do vaření.
Vzali mouku a nechali ji herce sypat a rozhazovat – aspoň chvíli, ne moc dlouho a ne moc významně; špetka performance nikdy neuškodí. Doporučuje devět z deseti českých divadelních guru gurmánů. Takže ano, mouku určitě; performance povinně, ale s ohledem na bezlepkáře radši jen homeopaticky. Ostatně jakápak mouka – tady se sype popel z uren obětí první světové války; takže „kšá, ty!“ a kontemplace – tohle bude temné a hodně hluboké… „Ale dort musí být sladký“, řekl KU a rozklepl do toho Dona Quijota...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
