Ona, hlavní hrdinka, sedí na lavičce a vypráví. Chtěla to mít za sebou. Nebránila se. Prý ani nekřičela. Jak tedy dokáže, což v inscenaci tiše říká, že s nimi spát nechtěla? Osmnáctiletá dívka, která se nezmohla na obranu – odborně se tomu říká „zamrznutí“ a je to při jakémkoli útoku častá odpověď organismu. Dalším, zcela nepřítomným hrdinou je obhájce, který se – právě kvůli dívčině pasivitě – snaží zpochybnit, že šlo o brutální čin.

Smečka vznikla poměrně přesně podle skutečné události, je to dokudrama: známý katalánský dramatik Jordi Casanovas sestavil svůj divadelní dokument v podstatě z autentických výpovědí. Pětice mladíků zavlekla v roce 2016 do opuštěných domovních prostor nebránící se, prý tichou devatenáctiletou studentku a opakovaně znásilnila. Mladíci ze Sevilly, z nichž jeden byl podle dobové zprávy ČTK student policejní akademie, si čin natočili na mobilní telefon a poslali do společné whatsappové skupiny zvané Smečka. Následující den byli dopadeni a skončili za mřížemi, ale i tak měl případ, který do dějin vešel jako La Manada, ve svém výsledku i dopad na španělský právní řád. Díky masovým demonstracím došlo k obnovení soudního procesu, tentokrát s porotou, ve které zasedlo více žen, a ne jen jedna, jako tomu bylo při tom minulém… Nové přelíčení už naštěstí vedlo k odsouzení mužů za znásilnění, pátého z násilníků soud ještě obvinil z krádeže dívčina mobilu a protesty měly dále za následek reformu definice znásilnění. I režie Adély Stodolové přehledně zdůrazňuje nejen psychologické, ale i právní dopady události, sledujeme různé verze výpovědí účastníků i oběti. Postavu zvanou Ona (jméno oběti se nikdy nedozvíme) hraje v pražské inscenaci Karolína Lea Nováková, známe ji z výrazného filmového debutu jako nejmladší sestru bratří Mašínů ve filmu Tomáše Mašína Bratři, která byla vybrána – stejně jako ostatní protagonisté – režisérkou a choreografkou Adélou Stodolovou na Open Call. Nováková (alternuje ji Klára Tilcerová) je pohybově výjimečně nadaná, přirozená, přesvědčivá, se všudypřítomným stínem smutku na obličeji.

V inscenaci září zvláštním, až trošku aspergerovským světlem; někdy máte dokonce chuť vykřiknout: Probuď se! Měla ses aspoň trochu bránit! Vynikající výkony v jednoduše pojaté a pohybově silné inscenaci pojali i Matěj Pour, Adam Královič, Kristián Laštovka, Tomáš Sedláček a Štěpán Tuček.

Inscenace nesází na herecké exhibice, je to ukázněné kolektivní dílo se společným sdílením negativního zážitku – a právě to umožňuje divákovi zažít událost jako syrové svědectví. Smečku by mimo jiné měli rozhodně vidět rodiče společně s dospívajícími dětmi (je určena pro mládež 16+); vznikala od počátku s poradenským hlasem neziskové organizace Konsent a rozhodně je důležitá. Ztvárňuje totiž téma se skutečným uměleckým zápalem a splňuje nejvyšší nároky na umělecké dílo. Což není málo.