A šestý den festivalu… pršelo. Pršelo mocně, městem tekly proudy vody a vsakovaly se do plátěnek. Ale divadelníci jsou lidé odolní, obzvlášť ti z Nextky, jejíž pražská část se překlopila do své druhé poloviny. Pršelo a tak další bod festivalového programu, performativní audiowalk Lovci mají oči pro pláč Divadla Setkání, proběhl ve značně ztížených podmínkách. Osobně jsem se však neúčastnil, takže na reflexi si musíte počkat až po brněnské repríze. Večer pak holešovický Alfred ve dvoře přivítal premiéru scénického uvedení původně rozhlasové hry Jiřího Austerlitze Adámka Matko Boží, vyžeň Putina.
 

Vendula Holičková, Bára Mišíková a Kateřina Císařová v inscenaci Matko Boží, vyžeň Putina.         Foto Martin Špelda

Adámek ve svém libretu klade důraz na legendární vystoupení skupiny Pussy Riot v chrámu Krista Spasitele v Moskvě. Vciťuje se do postav žen, které se vzepřely moci, byly potrestány a v souvislosti s tím, jak Putin vládne a jak zachází se svými odpůrci a kritiky, jim nezbývá než se uchýlit k vyšší moci. Titul scénické kompozice odkazuje na jediný verš, který stačily aktivistky z protestní písně zazpívat, než byly zpacifikovány. Adámek z něj udělal opakovaný a všelijak variovaný refrén, který se nese celou zhruba čtyřicetiminutovou kompozicí a v pojetí trojice vokalistek (Kateřina Císařová, Vendula Holičková a Bára Mišíková) působí jako výjimečný emoční katalyzátor. Jeho textové okolí připomíná vedle akce Pussy Riot také ruský naturel, nástup Putina k moci a mechanismy jejího udržování prostřednictvím všeobecně známých zákonů namířených proti řadě liberálních a prozápadních hodnot, historii moskevského chrámu, vztah Putina a pravoslavné církve nebo zkorumpovanost patriarchy Kirilla.

Vedle tradičních žesťů, dechů či perkusí nechybí ani ten imitující
dokonale kostelní zvony. Foto Martin Špelda

Nepostradatelnou roli ovšem, jak bývá u Adámka zvykem, plní hudební a zvuková vrstva díla. Přesně rozepsané party vokalistek doplňují do nejmenších diegetických detailů rozepsané hudební nástroje komorního souboru Brno Contemporary Orchestra, kde vedle tradičních žesťů, dechů či perkusí nechybí ani ten imitující dokonale kostelní zvony (byť údajně nepřipomínají pravoslavné zvonění, nýbrž katolické) nebo frkačka dokreslující nějaké oslavy. Hudební hra pokračuje také častými aluzemi, přičemž tou nejslyšitelnější je jednoznačně zakomponování ruské hymny. Kromě truchlivého obrazu ukradeného Ruska dostává překvapivý prostor i humor. Ať už to byly trefné hudební vstupy zdůrazňující nebo naopak zesměšňující nějakou situaci, či některé ironické momenty ve vyprávění, jako třeba neuvěřitelná čísla prvních prezidentských voleb, jež Putina vynesla do sedla. Vedle hudebních fines a vtípků však hudba jedinečně plní svou základní roli, a tou je de facto akustická scénografie rozžívající vyprávěný svět ruského despoty a válečného zločince a hlas těch, kteří zoufale volají bohorodičku, aby jej z Rusi vyhnala.

Jako rozhlasová je Adámkova hra vtahující a prostřednictvím nádherných a jímavých hlasů trojice vokalistek není člověk při jejím poslechu dalek pohnutí. Možnost vidět to celé naživo, především pak dirigenta, který celý orchestr řídí a doslova prožívá každou notu, doplňuje stejný zážitek ještě o fascinaci, jak ten složitý celek vůbec může tak perfektně fungovat. V každém případě ale v hlavě zaručeně ještě několik dní zůstane tklivý, ale naléhavý kánon ústředního motivu vyjadřující tak přesně i mé pocity: „Matko Boží, vyžeň Putina“.

 

Divadlo Alfred ve dvoře - Matko Boží, vyžeň Putina
Libreto a režie Jiří Adámek Austerlitz, hudba Jiří Adámek a Brno Contemporary Orchestra, hudební aranžmá a dirigent Pavel Šnajdr

Text vyšel ve festivalovém zpravodaji Tsunami