„Klíčem k výstavě GA-I-SU-RA je neutuchající chuť představit Petra Geislera jako originálního umělce, ale zároveň přiblížit divákovi i celý jeho život. Rozdělení do tří pater skvěle navrhli Michaela Šilpochová a Leoš Válka z DOXu na základě objemného materiálu, který jsem začala shromažďovat po otcově smrti a který jsme jim s Aňou představily. S japanologem Petrem Holým jsme poslední tři roky materiál obohacovali a objevovali nové úhly pohledu na otcovo dílo. Určitou dobu trvalo i rozluštit a přeložit to, čemu sám táta s nadsázkou říkal ‚klikyháky‘. Dospěli jsme k tomu, že Petr Geisler si na nic nehrál, nebál se experimentovat s materiály a byl trochu kaligrafický pankáč.“ Ester Geislerová o koncepci výstavy

Výstava představuje Geislerovu tvorbu napříč několika desetiletími – od expresivních kaligrafií vznikajících spontánně během jeho „volných chvil“ mezi prací, přes fotografické víceexpozice z Japonska 80. let až po monumentální zápis buddhistické Sútry srdce, který svého času zdobil stěnu pasáže Paláce Metro na Národní třídě v Praze.

Jak autorka výstavy Ester Geislerová popisuje, práce na projektu pro ni byla zároveň osobní cestou k hlubšímu poznání jejího otce: „Těch vzpomínek na tátu je mnoho. Mezi všemi kaligrafiemi, poznámkami, maily a během dalšího hledání se občas objeví i rodinné pohlednice, naše dětské kresby, jeho vlastní básně nebo dokonce pohádky. Nejvíc se mi táta odtajňuje během natáčení vznikajícího dokumentu Dvě deci tuše – kdy o něm mluvím s lidmi, kteří ho znali. Třeba že byl pro hodně lidí opravdu dobrým kamarádem – a to je hezký. Dozvěděla jsem se o jeho jemné, křehké vnitřní soustavě, ale i o jeho démonech a rozpolcenosti. Díky fotografiím, které už roky procházím, také vidím, co ho zaujalo, jak byl kreativní a jaký měl smysl pro humor. Je z nich ale cítit i to, jak byl milující – a že byl také milován.“

Kaligrafie Kaligrafie byla pro Petra Geislera mnohem víc než výtvarnou disciplínou. Stala se součástí jeho každodenního života, rituálem i prostředkem myšlení. Štětec, tuš a třecí kámen měl vždy po ruce – ať už pracoval s tradiční tuší na papíře, nebo experimentoval s tekutými emaily, savem či neobvyklými materiály, jako jsou lepenky, fólie nebo role faxového termopapíru. Jakožto samouk si vytvořil svébytný styl, který se vymyká konvencím a svou energií často připomíná kaligrafie zenových mistrů. 

Více než třicet let působil Petr Geisler jako zahraniční zpravodaj prestižního japonského deníku Yomiuri Shimbun. Výstava proto připomíná také tuto jeho novinářskou práci. Návštěvníci mohou vidět ukázky z článků psané v brilantní japonštině, pracovní prostředí i svědectví kolegů, přátel a žáků, které přibližují Geislerův život mezi dvěma světy – japonským písmem a českou realitou, textem a obrazem, přesností žurnalistiky a volností výtvarného gesta.

Jak vzpomíná japanolog a spolutvůrce výstavy Petr Holý, osobnost Petra Geislera byla pro studenty i kolegy symbolem lidské i tvůrčí svobody: „Petr Geisler byl nejen naším učitelem na japanologii FF UK v Praze, ale také jakýsi symbolem svobody, a to nejen lidské, ale i tvůrčí. V jedné osobě představoval japanologa pedagoga, novináře, překladatele, kaligrafa, umělce. Byl ale určitě mnohem víc a jako nepřehlédnutelná figura se natrvalo vepsala nejen do našich studijních životů. Klíčem k výstavě je proto on sám, Geisler, jak jsme mu s úctou říkali, jeho nepředstíraný, nonšalantní a více méně punkový způsob života, podpořený jeho nesmírným nadáním a pílí, který se s Ester na výstavě snažíme zachytit ve třech polohách, i co by díkůvzdání muži, který předčasně odešel.“

Součástí expozice jsou také autentické předměty z Geislerova soukromého archivu: kaligrafické pomůcky, osobní pečetidla nesoucí fonetický přepis jeho jména do znaků 我意須羅 (GA-I-SU-RA), artefakty z jeho legendární kanceláře, kam v 90. letech přicházeli studenti japanologie na hodiny, diapozitivy z Japonska či filmové záznamy studentských happeningů. Výstava zahrnuje i unikátní instalaci – reenactment performativního projektu Sútra srdce, který návštěvníky symbolicky vtahuje do prostoru samotného textu jedné z nejznámějších buddhistických súter.

Podle autorky výstavy Ester Geislerové je expozice vystavěna jako tři vzájemně propojené roviny, které společně odhalují různé stránky osobnosti Petra Geislera: „Jedna rovina představuje otcův běžný život: práci novináře pro japonské noviny, překladatele poezie země vycházejícího slunce, kaligrafa samouka, jeho kancl, který jakoby zrovna opustil, ale také zcela nově objevené působivé fotografie, nalezené v kufru ve sklepě, a jeho práci s vícenásobnou fotoexpozicí. V prostředním patře se potkáte s kaligrafem, který už v minulosti vystavil svá díla, kaligrafie, které věnoval svým blízkým, ale také nově objevená díla nalezená náhodně či díky sdílení výzvy na sociálních sítích. A ta třetí vrstva je spojená s autorem jako s člověkem, který v kaligrafii hledal duchovní přesah, i proto si můžeme užít jeho největší dílo – Sútru srdce – v audiovizuální podobě.“

GA-I-SU-RA není pouze výstavou vzdávající hold osobnosti Petra Geislera. Je také připomínkou kaligrafie jako formy vnitřního výrazu. Je připomínkou toho, že psaní a krásné písmo mohou být přirozeným odrazem (nejen) čisté duše.

„Táta byl nakombinován z mnoha protichůdných prvků. Měl talent na tolik věcí a zároveň tomu nepřikládal žádný větší význam. Uměl všechno, pro co se rozhodl – od jazyků přes hru na hudební nástroje a řezbářství až po umění kaligrafie, a přesto asi v ničem netoužil prorazit. Byl krásný a měl kolem sebe spoustu dětí i lásky, ale ani to ho nezastavilo před sebedestrukcí. Když teď s odstupem vidím jeho svět a jeho talent uspořádaný do smysluplných celků, vidím opravdové dílo a vidím umělce. Jsem na něj hrdá stejně jako na Ester, že ho nám i sobě takhle pěkně ‚poskládala‘. A jsem šťastná, že Michaela Šilpochová toho umělce uviděla i v tom chaosu, kterým se GA-I-SU-RA nejdřív zdál být,“ uzavírá Aňa Geislerová.

Co vlastně znamená GA-I-SU-RA? Je to přepis jména Geisler, jak by ho četli Japonci. Stejně jako japonští kaligrafové i Petr Geisler označuje svá díla pečetidlem. Jeho příjmení v japonské transkripci zní Gaisura, což při převodu ze znakového písma doslova znamená můj úmysl vyžaduje hedvábí.

Kurátoři: Ester Geislerová, Petr Holý

Koncept výstavy: Ester Geislerová, Aňa Geislerová

Výstava potrvá od 19. března do 7. června 2026.