Gerhard Richter, jeden z nejuznávanějších malířů posledního půlstoletí, vystavuje v Centru Louise Vuittona v Paříži. Jeho abstraktní obrazy jsou fascinující, promítá se do nich schopnost vyjádřit prostorové vztahy, vystihnout rytmus současného životního stylu. Protipól tvoří realistické obrazy, které jsou rovněž na první pohled velmi osobité. Jeho projev se nepodřizuje módním trendům. Našel si svou vlastní cestu, která se některým směrům přibližuje, rozvíjí jejich možnosti, ale v žádném případě v nimi nesplývá. Jde o umělce, který vyniká dokonalým zvládnutím výtvarných prostředků. V jeho obrazech se navíc zrcadlí duch doby.

Prožil život, ve kterém jeho tvorbu určovaly různorodé zkušenosti. Studoval na Akademii v Drážďanech. Na konci padesátých let měl příležitost navštívit Documentu v Kasselu, což se stalo podnětem k opuštění východního Německa. V únoru 1961, těsně před postavením Berlínské zdi, odešel se svou ženou do Západního Berlína. Poznal tedy podmínky v totalitním i demokratickém zřízení, což mělo velký vliv na jeho tvorbu. Je v ní znát hluboké zamyšlení nad zákonitostmi určujícími vztahy ve společnosti. Po informelní fázi, kterou později zavrhl, začal malovat obrazy podle fotografií z časopisů i podle snímků své rodiny. Vytvářel také krajiny, často podle vlastních fotografií a volil motivy, kterých bychom si jinak snad ani nevšimli.

Celosvětové uznání mu však přinesly abstraktní obrazy ze sedmdesátých let. Vyjádřil v nich pohyb symbolizující proměny ve společnosti a zároveň souvislost mezi minulostí, současností i budoucností. Do jeho tvorby se promítá pozitivní energie, touha po harmonii a zároveň určité napětí vycházející ze stavu naší civilizace. Je pozoruhodné, jak se jeho projev vyvíjí ve dvou paralelních liniích, v drsně expresivní abstrakci a ve fotograficky přesných a přitom citlivých obrazech. Portréty maloval s vystižením atmosféry okamžiku a povahy zobrazovaných. Možnosti fotografie využíval i jinými způsoby, snímal struktury malby na plátně z různých úhlů a sestavil pak působivou sérii stejně velkých snímků, z níž vznikl úplně nový černobílý obraz (128 fotografií z jednoho obrazu II., 1998).

Někdy vycházel ze studií přírody a ve zvětšeném měřítku vytvořil monumentální abstraktní obrazy, které vynikají vnitřní dynamikou a citem pro odlišení prostorových plánů. Z konce sedmdesátých let pochází řada malých olejů, které se staly východiskem pro rozměrné abstraktní kompozice. V těchto formátech užíval rozmanité nástroje, nože, špachtle a štětce různého typu a velikosti. A zároveň kombinoval výrazné barevné tóny, aby dosáhl ostrých kontrastů. V roce 1972 strávil dva týdny v Grónsku, kde fotografoval „ledové hory“ a o desetiletí později pak na jejich základě vytvořil sérii tajuplně působících obrazů, vystihujících studenou krásu severu.

V krajinách z pozdních 80. let reagoval na traumatizující momenty německé historie a zároveň prokazoval své až neuvěřitelné technické schopnosti, dovolující citlivě vystihnout atmosféru. A v některých obrazech se mu podařilo přesně vystihnout vztah mezi různými epochami. Pozorně si všímal také současných událostí, které výrazně ovlivnily vztahy ve společnosti. V souboru obrazů Oktober 1977 (z roku 1988) reagoval na teroristické činy Beader – Meinhofovy skupiny, v nichž šedivou rozmazanou malbou vyjádřil hororové situace , který činy těchto teroristů přinesly. A promítají se do nich otázky, co bylo jejich příčinou a jaké byly nebo doposud jsou jejich důsledky.

V sérii tří Diptychů vyjadřujících náladu tří zimních měsíců, užil metodu destrukce malby, kdy se odhalily nebo naopak překryly spodní vrstvy a monumentální kompozice zobrazovaly prorůstání přírodních i jiných procesů, v nichž hrají stejnou roli exaktní zákonitosti i působení náhody. Všechno dohromady pak vyjadřuje složitost vesmíru, jehož jsme jen zanedbatelnou součástí. V některých obrazech se vrací k motivům lesa v německé romantické malbě (Wald, 1990, …) a v efektním projevu dosahuje podmanivých světelných účinků, jak se různé vrstvy vzájemně prorůstají a jak do nich vstupuje přirozený řád.

Po roce 1989, kdy byla zbourána Berlínská zeď, se mohl zase vracet do země, kde vyrůstal a dozrával. Dokázal, opět velmi přesvědčivě, ztvárnit atmosféru destruovaného krajiny, která se však znovu probouzela k životu. V pozdním období vytvářel také malé abstraktní akvarely, které mají stejnou výrazovou sílu jako rozměrné obrazy, jen působí intimněji a jemněji.