Hned v prostorách bývalých holešovických jatek – galerie Trafačka. Díky sponzorovi volný vstup a uvnitř setkání dvou autorů: Zdeněk Trs a Vladimír Véla pod hlavičkou Tělo představ (výstava trvá do 31. prosince). Ten první je výrazově chladný a přísný, minimalisticky odměřený, sází na plátna základní geometrické tvary, zejména kruhy, které nechá někdy spontánně přesáhnout do prostoru. Je to samosebou iluze, hravé klamání oka. Ten druhý je pak lyričtější, barevnější, pastelový; oblibuje sice taky geometrii, hlavně čtverec, možnosti jeho vývoje a proměn, ale dává jí volnost – místo přísnosti mírné rozechvění, místo chladu jistá míra vřelosti. Ve společném jmenovateli jsou pak z názvu spíš ty „představy“. Aktuální výstava v Trafačce je ideální projekční plátno.

Potom jde člověk tržnicí dál a míjí halu číslo 17 – a v ní retrospektivu Zdeňka Smetany (běží do 31. března 2026), toho, kdo výtvarně vymyslel Křemílka s Vochomůrkou, Rákosníčka, Štaflíka a Špagetku nebo Malou čarodějnici. Někdo má tyhle postavy z populárních televizních večerníčků spojené primárně s protivně nakřáplým hlasem Jiřiny Bohdalové, jiný s hudební kulisou – a někdo se samotným výtvarným zpracováním. Trochu ježatým, divokým, rozcuchaným, ale taky milým a kamarádským, prostě opravdovým; asi jako dneska práce Galiny Miklínové.

Z jatek je to pak jenom pár minut Osadní ulicí k DOXu. Tam vystavuje až do 8. února 2026 David Lynch. Je to výstava sice posmrtná, ale v obsazích i výrazech neodbytně živá. Lynch si bral do svého výtvarného světa cokoli a odkudkoli: inspiroval se art brut stejně jako komiksem, bavil ho primitivismus i surrealismus. Podobně navenek, v technikách: zkoušel úspěšně možnosti akvarelu, kresby, grafiky, ale taky fotografie – anebo kombinované techniky. Prostě jak se mu od šedesátých let po právě minulé roky hodilo. Výsledek je přeludný, divný, úzkostný, neurotický. Každopádně založený na střetu industriálního, městského – a lidského. Na střetu reálného a fantaskního, vědomého a nevědomého, možného a nemožného. Všechno je tady v pohybu, všecko se mění. Ta výstava nemohla dostat přesnější název než – Up in flames, čili „v plamenech“.

Plamínky šlehají i z výstavy v knihkupectví 2 veverky na adrese U Průhonu 17. Do 4. prosince tu Renáta Fučíková vystavuje své obrázky Prahy: magické i posprejované, minulé i současné, starobylé i té nejmodernější. Prostě Prahy na sto plus jeden způsob, výtvarně rozvinuté podle básnických textů Radka Malého. Jejich společnou knihu Je město právě vydal Albatros. Jedna z básní zní takhle: „Na Malé straně / sněží. A zdejší kočky / sjíždějí střechy.“ Poznáte i přes výlohu (protože o víkendu mají u 2 veverek zavřeno), co je tenhle text formálně zač?