Nebo že jde sice o práci víc než třicetihlavého akademického týmu, vedeného Alenou Šidákovou Fialovou, ale není vlastně vůbec jasné, kdo by si ty kapitoly měl ideálně přečíst – a hlavně proč – a co si z nich nakonec odnést? Přehled toho, co v dané dekádě pozoruhodného vyšlo? Ať v obecných studiích úvodem každé části (literární život, poezie, próza, drama), anebo ve čtení konkrétních knížek? Stojí to za to? Přesvědčit se, že nejpozději s rokem 2008 analog fakt začal mizet za dějinným obzorem a jeho pozici přebral digitál? Sledovat, jak zdejší literární provoz po roce 2010 čím dál agresivněji atakovala strašidla angažovanosti a další neuroticky podebrané kolektivizační výpady? Potvrdit si, že v české literatuře po roce 2000 a tím spíš v dané dekádě výrazně posílily svou pozici ženy? Že se v textu čím dál víc nosí tematické návraty k nedávným dějinám nebo fňukání nad tíží vlastního žití a krutého osudu? Že dějový příběh chytil nový dech? Nebo že taky u nás se nepřekvapivě diskutovaly s různými důrazy fenomény jako influencer, mainstream, audiokniha, podcast?   Pilníkem do hřbetu Jeden je z toho vážně na rozpacích, co psát dál...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.