Řev, bezmoc a hněv aneb Poslední próza Milana Nápravníka
Radim Kopáč
Pražské nakladatelství Rubato šlo odjakživa svou – někdy docela revoluční – cestou. Vždycky po okraji, vždycky objevy. Anebo splátky dluhů. Jednou z největších takových splátek je vydávání díla Milana Nápravníka, kterého se Rubato chopilo v posledních letech. Zatím vyšlo pět svazků: dvě knihy vybrané esejistiky, komplet autorových rozhlasových her, e-mailová výměna s bývalým spolužákem Karlem Köcherem a konečně, nejnověji Nápravníkova poslední velká beletrie Dům dýmu, text o dvanácti částech, psaný v letech 2007–2009.
I když – beletrie? U Nápravníka (1931–2017) se žánry a druhy vždycky svobodně míchaly. Když na přelomu padesátých a šedesátých let vstupoval do (samozřejmě neoficiální) literatury, byl to vyloženě zvláštní úkaz: básnicky rytmizovaná struktura navlečená do šatů prózy. Román, co se rýmuje. Z jedné strany zřetelná návaznost na předválečný surrealismus, hlavně ten francouzský, Bretonův, na metodu volné asociace, automatického psaní; z druhé strany pak dobově podmíněné domácí důrazy, ať ty absurdního, nebo existencialistického typu...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
