Muybridgeův život byl jedno velké drama. Vlastně hned několik dramat najednou. V mládí se s ním nehezky vyboural kočár, budoucí génius si poležel devět dní v bezvědomí, a když v nemocnici přišel k sobě, byl trochu jiný – jako by mu nehoda posunula osobnost. Stal se popudlivějším, agresivnějším, tvrdohlavějším. Když po čase zjistil, že mu jeho mladá žena zanáší, konalo se drama číslo dvě: Muybridge svého soka v lásce skolil ranou z revolveru. Soud ho sice osvobodil, ale jisté stigma se s ním táhlo dál. Jako fotografovi se mu dařilo, zvládnul totiž dvanácti aparáty postupně zachytit všecky fáze běhu koně, čímž dokázal, že zvíře v jednu chvíli letí nad zemí – ovšem své objevy neuměl moc prodat. Lepili se na něj totiž všelijací kšeftsmani, povedení vykukové a bezskrupulózní drzouni, kterým nešlo nikdy o věc, ale vždycky je zajímalo jediné: zápis vlastní maličkosti do proudu vybíravých dějin umění, kultury a společnosti. Včetně Edisona, například.

Guy Delisle zabírá ve svém dvousetstránkovém albu vyváženě detail i celek, tedy Muybridgeův osobní život – a vývojový posun světové fotografie k filmu. Ukazuje fotografovo lidské světlo i stín; problematickou osobnost stejně jako fakt, že právě Muybridge rozpohyboval svého koně na plátně před publikem o nějakých šestnáct let dříve, než se konala první veřejná projekce bratří Lumièrů. Dneska má Eadweard popularitu nejspíš vyšší než Auguste s Luisem. „Každý, kdo kdy pracoval v animaci,“ konstatuje Delisle závěrem svého komiksu, „Muybridgeovy práce zná. K pochopení mechanismu, rovnováhy a hmotnosti jednotlivých pohybů neexistuje lepší reference. Je obdivuhodné, jak k nám tyto obrazy z jiné doby dodnes promlouvají.“ Delisleův komiks je toho důkazem.

Autor je literární a výtvarný kritik.