Erbes a Jedinák ale historický námět nechápou jako uzavřený návrat do minulosti. Naopak: zajímá je, jak lze skrze příběh odvahy, víry, imaginace a střetu se zlem promlouvat k současnosti. V podcastu popisují, že Prokletí nebude klasickou historickou rekonstrukcí, ale imerzivním tvarem, který diváky vtáhne přímo do dění. Vzlet se promění ve filmový ateliér a publikum se stane součástí situace, v níž se minulost prolíná s přítomností.

Rozhovor otevírá i širší témata jejich tvorby: vztah dokumentu a divadelní imaginace, práci s rešeršemi, živými svědectvími i otázku, kde končí fakta a začíná divadelní obraz. Oba tvůrci připomínají, že dokumentární divadlo podle nich nemusí být jen nositelem informací, ale může být stejně obrazivé, metaforické a emotivní jako jakýkoli jiný divadelní tvar.

Řeč přišla i na jejich dlouholetou spolupráci, společné uvažování o divadle jako herní a zážitkové ploše i na další směřování Vzletu. Vedle Prokletí zmiňují také projekty s teenagery, práci s komunitou a snahu otevírat témata, která mají společenský přesah a zároveň si zachovávají hravost, otevřenost a schopnost naslouchat různým hlasům.

Podcast je pozvánkou nejen na novou inscenaci, ale i k přemýšlení o tom, co dnes divadlo může znamenat: místo sdílené zkušenosti, imaginace i živé reakce na přítomný svět. Příjemný poslech.