Tenhle kus jede po módní vlně autofikce. Autorka je tady vypravěčkou i hlavní hrdinkou. A scénář opisuje ze svého vlastního života. Po stránce výtvarné jde pak o další suverénní příspěvek k bohaté tradici frankofonního komiksu. V minulosti ji globálně promoval třeba Hergého Tintin. V Česku dneska tenhle styl zdařile rozvíjejí Kateřina Čupová nebo Štěpánka Jislová. Druhá jmenovaná vydala před třemi roky Srdcovku – a právě téhle práci, komiksové analýze a bilanci vlastního života, snaze o sebepochopení a sebeuchopení, je Garinová nejblíž. Pedály ale na své cestě drtí daleko větší, krutou silou.

Hlavní hrdinka má problém. Sem míří titul alba. Je neproniknutelná. Při sexu s partnerem zakouší děsivou bolest. Vydává se tedy hledat doktory a terapeuty. Obejde jich několik, měsíce ubíhají, odborných nálepek přibývá (vaginismus, dyspareunie, vulvodynie), finance se tenčí – ale řešení nikde. Až jednou přijde zlom. Holka se vydá na cestu. Do Berlína. Zkusí drogy, chlast, divoké večírky a tance od večera do rána. A pak taky sex. Ovšem nikoli se svým partnerem – toho si drží víc než rok od těla. Potřebuje svůj prostor. Aby se rozpomněla, aby se uskutečnila. Otázkou je cena, kterou za to platí. Ne ona, její partner.

V knize o něj moc nejde, je v druhé třetí řadě, v šeru. Čeká. Musí čekat. Je odsouzený k čekání. Ona se hledá, a buď se najde, nebo nenajde – a co s ním pak, to se uvidí. Čekání si může krátit jejími radikálními slogany typu „Neudělám jim tu radost, všem těm šmejdům, že bych se držela vnucenýho vzorce“. Zatímco ona se osvobozuje, z něj se stává otrok. Nejhorší není, že tohle „osvobozování“ hlavní hrdinky se děje v té části světa, která je na rozdíl od mnoha jiných pořád ještě docela svobodná – nejhorší je, že finální věta té knihy zní: „Je to příběh o lásce.“

V takových souvislostech pak obálka plná ohně a smrti dostává docela jiný, trochu hororový význam. Láska koho? K čemu? A proč vlastně? Otázky k zodpovězení na doma.

Autor je kulturní publicista.