Muženy v akci: Glosa k inscenaci Empusion
Jan Kerbr
Divadelní přehlídka, které v běžné konverzaci říkáme „německý festival“, přinesla za tři desetiletí řadu určujících zážitků, a nesouznělo-li někdy nějaké dílo s mou estetickou libostí, jednalo se alespoň o inspiraci provokativní. Některé inscenace pro mě znamenají zcela zásadní setkání, například famózní Schlachten (Shakespearovy „kroniky“ v režii Luka Percevala), Goschův „nahý“ Macbeth, Marthalerova Stunde Null, docela nedávno Ostermeierovo jevištní zpracování Louisových Dějin násilí či nejlepší divadlo jednoho herce, jaké jsem kdy viděl, Schnitzlerova Slečna Elsa v interpretaci Senty Berger. Letos k pozitivním zážitkům patřil hamburský Láios (shodou okolností také one woman show), rovněž Lensingova Bláznivá touha po útěše mě povzbudila.
Chci se několika větami zmínit o inscenaci rozporuplné, titulu Empusion, který podle románu polské nobelistky Olgy Tokarczuk připravil Antú Romero Nunés. Jde o koprodukční projekt několika švýcarských i německých divadelních subjektů. Již dosti věhlasný režisér, ani divákům festivalu neznámý (letos byla dokonce uvedena dvě jeho jevištní díla), obsadil výhradně pánské „role“ bezezbytku dámami. Předloha je vědomou variací na Mannův Kouzelný vrch, s tuberkulózou léčený mladík se nejmenuje Hans, ale Mieczysław, do horského sanatoria nepřijíždí zprvu na návštěvu (aby byl později shledán akutně způsobilým k léčbě), ale hned zkraje v příběhu funguje jako pacient...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory
