Když divadlo ztratí hlas
Arnošt Goldflam
Původně jsem chtěl psát o divadle…
Teď jsem totiž četl zase nějaké vzpomínky pamětníků a ponořil jsem se do starých dob rozvoje českého divadla. Kočující společnosti, těžké živobytí herců a jejich chudoba, na druhé straně zápal pro věc, nadšení a pozvolný vývoj divadla, herectví i vznik pražských divadel, hlavně Národního a Vinohradského, též brněnského Zemského divadla. Byla to krušná doba, kdy zápal divadelníků, často s podporou jejich rodin, lákal nové a nové adepty a také diváky na venkově a ve městech.
Někdy to sice šlo ztuha, ale postupně se to zlepšovalo a zájem i ohlas rostly. Koneckonců to jsou prozkoumané věci, i hru jsem o tom napsal, takový obrázek ze starých časů, Komedianti se to jmenuje. Dnes je všechno jinak, u nás je mnoho divadel, státních, městských, profesionálních, poloprofesionálních i soukromých, různých směřování, ani se to všechno nedá vypsat, výběr je obrovský. Umělecké školy opouští mnoho adeptů a řada z nich se i docela dobře uživí, v divadlech i televizích, také u filmu...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
