Jan Lopatka v rozhovoru, který jsem s ním vytvořil pro Scénu v dávných 90. letech říká, že kritika má být kritická, kritická a kritická. A tak mě vůbec nepohoršuje ani nerozčiluje Chuchmova recenze na mou knížku, byť jsem povahou cholerik. Musím se ale ohradit vůči Chuchmovu tvrzení, že s tvorbou J.A. Pitínského a Petra Lébla se vyrovnávám zoufale planým a vzteklým mávnutím. Autentický citát z mých pamětí:

„Výsostně múzická představení J.A. Pitínského mě sice zaujala, ale emočně mě ponechala chladným. Velice se mi líbil Pitínského Pokojíček, ale další inscenace mě… upoutaly jenom svou artistní exaltovaností. A opulentně výtvarné inscenace Petra Lébla… byly pro mě… těžko stravitelné.“

Proboha, co je na tom vzteklého? To přece není hodnocení, nýbrž můj subjektivní názor. Josef Chuchma mně správně vytkl několik faktických chyb, jichž jsem se ve svých pamětech dopustil. Ovšem tvrzení, že Divadlo Ypsilon (správně Studio Ypsilon) po přesídlení do Prahy nesídlilo v Panské, nýbrž ve Spálené ulici v mé knížce nenajedete, ať děláte, co děláte. Je třeba pozorně číst.