Když jsem vzala poprvé do rukou Divadelky, byla jsem na vysoké škole jen chvilku, ale už tehdy se ozývalo: Divadelní kritika i publicistika jsou v hluboké krizi! Už to není, co to bývalo! Nikdo nikdy už nebude jako Machonin. Nebo jako Lukeš. Dramaticky (jak jinak) se prý zvětšovala propast mezi diváky a divadelníky a hvězdičkovat inscenace jako spotřební zboží, to už byl teprve vrchol nevkusu. A tak dále a tak dále. Do divadla se po sametové revoluci navíc moc nechodilo, lidé měli mnohem důležitější věci na práci...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.