Je vůbec možné dnes vytvořit a udržet divadelní soubor? Moje přítelkyně, které je devadesát jedna let, byla jednou z prvních hereček pražského Činoherního klubu, který právě letos slaví 60 .let od svého vzniku. Často mně o atmosféře v souboru vyprávěla a já to poslouchala jako nějaké sci-fi z minulosti.  Velmi často se mě ptala, jak dokážeme udržet soubor, když herci hrají ve více divadlech, účinkují v televizi, ve filmu, dabují, moderují, figurují jako průvodci v cestopisných dokumentech po různých zemích, všelijakých televizních i kuchařských show, vědomostních kvízech a tak podobně. Ti, kdco tehdy tvořili soubor Činoherního klubu, fungovali v podstatě jako rodina, ve které panovala skvělá atmosféra. „Měli se rádi, přáli si. Občas někdo přišel s tím, že má kšeft, ale jinak bylo divadlo na prvním místě. Totálně na prvním místě.“ Bylo prý běžné, že se během představení herci schovaní v šálách dívali na výstupy svých kolegů, kterými se srdečně bavili stejně jako publikum.