Seděl jsem v Národním divadle na premiéře Oresteie, pozoroval ty skvělé herce v té uhrančivé výpravě, poslouchal hudbu milovaného Ivana Achera – ale většinu času chtě nechtě myslel hlavně na to, jak moc mě mrzí, že se nehraje Aischylos. Tenhle text rozhodně není míněn jako recenze na inscenaci Mariána Amslera, které rád přiznávám řadu kvalit a moc jí přeju divácký zájem, kterého se dočkala, i kladné reakce, jichž se jí od části publika dostalo. Jen jsem pocítil potřebu nějak se pokusit vyjádřit určité pochyby ohledně toho, co tahle konkrétní adaptace říká o našem dnešním vztahu ke klasickým textům...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.