Neumím včas naskakovat na trendy. Jako tiktoker bych se neuživil, tančil bych tanečky tři roky poté, co se na ně natřásaly šestnáctileté beauty influencerky, týpci, co ti zaručeně poradí s investicí do krypta, a paní stínová ministryně Alena z Brna. Seriál Severance jsem zatím neviděl, netuším, kdo vyhrál hru na oliheň, a nevím, jak chutná dubajská čokoláda. Zpoždění mívám i ve věcech podstatnějších než nejnovější hype na sociálních sítích. Třeba Vassu Železnovovou v Národním divadle, inscenaci provázenou přízní kritiky, nadšením fans tvorby Jana Friče i mimořádným entuziasmem všech účinkujících, jsem viděl den před derniérou. Ale snad mi zpoždění poskytlo odstup, věc potřebnou a v éře okamžitých reakcí a permanentní online hysterie vzácnou.