Význam ježka v divadle
Alena Zemančíková
Jeden můj známý starý divadelní režisér si do divadla nosil ježka. Inspirovala ho k tomu pohádka o ptáku Ohnivákovi, kde hrdina – králevic (od té doby, co jsem přestala mít ráda ruské pohádky, se mi nechce psát slovo králevic, ale bez toho ten pohádkový příběh zní úplně jinak a ježek by se do něj nehodil), tedy v oné pohádce, podle které zkomponoval Igor Stravinskij svůj slavný balet Pták Ohnivák – musí po tři noci uhlídat na stromě zlatá jablka. Podvakrát se neubrání spánku a pták Ohnivák zlaté jablko ukradne. Králevici ovšem jde nejen o krásnou Vasilisu, ale i o život, takže si potřetí vezme na klín ježka, aby se popíchal o jeho ostny, až mu spánkem klesne hlava, to aby ho probudilo a on zlaté jablko tímto způsobem uhlídal.
Starý režisér si bral ježka do hlediště z téhož důvodu – aby když na představení usne, ho ježek probudil. Což se mu osvědčovalo, držel ovšem ježka v náručí (na klíně by mu nebyl nic platný, v tom se pohádka mýlí nebo záměrně mystifikuje. Režisér dokonce jednou na své zahradě usedl pod jabloň a dlouho zkoušel, jak asi mohl králevic sedět, že se při usínání popíchal o ježka na klíně, ale nepřišel na to). V divadle tenhle režisérův zvyk znali, sedával tak s ježkem v náručí na režijních dozorech svých inscenací, nosil ho v tašce s pevným dnem a uměl ho vyndat a držet po stranách jeho bodlinatého tělíčka tak, že se nepopíchal a ježek se nebál a neměl potřebu se sbalit do opevněného klubíčka...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
