K doteku, jídlu a kulturní sebereflexi
Barbora Etlíková
Většina lidí předpokládá, že divadelní scénografie vzniká s ohledem na divácký zrak. Nicméně někdy se do hry úspěšně zapojují také pocity, které člověk získal skrze jiné smyslové vjemy, s divadlem méně spojované.

Před nedávnem se například publikum festivalu Pražské křižovatky mohlo během dvou uvedení performance Haribo Kimchi setkat se scénografií, která o něco víc voněla a vzbuzovala chutě, než poskytovala podívanou. Událost v režii korejského performera Jahy Koa se odehrávala okolo typického korejského stánku s rychlým občerstvením, k němuž pozval na jeviště dvě divačky. Usadil je k zákaznickému pultu a postupně jim naservíroval pětichodové menu. V přestávkách mezi vařením pak performer vyprávěl o svém pocitu osamělosti, který zažíval v rodné Koreji a následně ho doprovázel i na cestách Evropou...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty