Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

Zemřela Zuzana Bakošová Hlavenková

Zuzana Bakošová Hlavenková

28. 6. 1947 Bratislava, Československo – 28. 10. 2019 Bratislava, Slovensko

Slovenská teatroložka a pedagožka. Jejím otcem byl významný literární teoretik a organizátor literárního života na Slovensku Mikuláš Bakoš (1914 – 1972).

V rokoch 1962 – 65 študovala na Strednej všeobecnovzdelávacej škole. Poté vyštudovala na DF VŠMU v Bratislave odbor divadelná veda (1965 – 1970), pracovala v Kabinete divadla a filmu SAV a neskôr v Umenovednom ústave SAV (1970 – 1978) a v Divadelnom ústave v Bratislave (1978 – 1991). Od roku 1991 pôsobila na DF VŠMU, najskôr ako docentka (1993), neskôr profesorka (2003), prodekanka DF VŠMU (1992 – 1998), vedúca Katedry divadelných štúdií (2010 – 2013).

Pôsobila na Katedre divadelných štúdií – Teória a kritika divadelného umenia Divadelnej fakulty VŠMU, kde prednášala dejiny herectva, metódy a techniky hereckého umenia a aktuálne tendencie súčasného činoherného divadla a jeho premeny doma aj vo svete. Venovala sa výskumu súčasného divadla a hereckých metód v priereze dejín divadla so zameraním na herecké metódy a techniky 20. storočia vo svete aj na Slovensku.

Štúdie a články o hereckej tvorbe a pantomíme i divadelné kritiky uverejňovala v časopisoch Slovenské divadlo, Nové slovo, Film a divadlo či Javisko.

Je autorkou publikácií Pantomíma v súvislostiach histórie a súčasnosti (1978), Od teórií a techník k tvorivosti v herectve (1980), Čas činohry (1990), Zita Furková – Smiech a plač alebo Stopy v prachu hereckých dní (1999), Kolotoč herectva – Divadlo ASTORKA Korzo ’90 1990 – 2000 (2001). Vo svojej poslednej knihe Čas činohry našich čias (VŠMU 2017) zhrnula svoje eseje, články a úvahy do celistvého súboru teatrologických vyjadrení k stavu divadelného diania na slovenských a sčasti aj svetových javiskách.

Je spoluautorkou hereckých monografických zborníkov: Mikuláš Huba (1995), Ctibor Filčík (aj zostavovateľka a autorka koncepcie, 1996), Hana Meličková (1996). V knihe štúdií a rozhovorov Elixír smiechu. Jozef Kroner a Kronerovci (2010, 2012) predstavila spolu s kolektívom autorov herce Jozefa Kronera, jeho manželku Teréziu Hurbanovú-Kronerovú, ich dcéru Zuzanu Kronerovú a synovca Jána Kronera.

Je tiež autorkou a zostavovateľkou zborníka Divadlo a intermedialita (2012), autorkou elektronickej publikácie Herec v XX. storočí pre Virtuálnu Univerzitu Divadelného umenia (2006) a spoluautorkou množstva ďalších zborníkov z oblasti inscenačného umenia na Slovensku: Teória dramatických umení (1981), Režisér Miloš Pietor (1992), Slovenský hraný film 1970 – 1990 (1993), Divadlo na korze 1968 – 1971 (1994), Osobnosť a dielo Petra Karvaša (1996), Otvorené divadlo v uzavretej spoločnosti (1996), Symbolizmus v kontextoch a súvislostiach (1999), Stretnutie kultúr a divadlo (2000), Poetika a politika (2004), Prednášky o divadle I. (2004), Čechov medzi nami (2005), Peter Scherhaufer – Učitel šašků (2006), Magda Husáková-Lokvencová, prvá dáma slovenskej divadelnej réžie (2008), Divadlo ako dokument doby (2014), Divadelní režiséri na prelome tisícročí (2014).

Na motívy románu J. Swifta napísala v roku 1981 hru Gulliverove cesty, ktorú uviedlo Št. babkove divadlo v Bratislave (1985). Je tiež autorka hesiel do Encyklopédie dramatických umení Slovenska.

Publikovala aj v zahraničí, prispela do zahraničných zborníkov Don Juan and Faust in the XX. century (Praha, 1991), Člověk v divadle, divadlo v člověku (Brno, 1997), L´Europe et son combat pour la Liberté (Paríž, 1996), Modern Theatre in different Cultures (Varšava, 1997), Teatry narodowe – tradycja i wspólczesnosč (Tešín, 2003), Collective Creation (Montreál, 2007), Commedia dell´Arte v Divadle na provázku (Brno, 2012), Dominik Tatarka v souvislostech světové kultury (Brno, 2013), Am a Ea (JAMU, Brno, 2015).

/Z více zdrojů připravil hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 30. října 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Zuzana Bakošová Hlavenková

1. Vladimír Hulec

   

   Zuzano,
   znali jsme se málo. Když jsme se potkali, jen jsme se rozpačitě pozdravili, usmáli na sebe, případně prohodili pár slov. Přesto mi – a asi spoustě dalším – budete tady chybět. Patřila jste do nepředpojaté generace divadelních teoretiků a kritiků, která vyrůstala v šedesátých letech a jejich étos a vize jste si nesla s sebou. Neměla jste problém respektovat i jiné, než jen „Vaše“ vidění divadla a způsoby myšlení o něm, ctila jste osobnosti, se kterými jste se potkala, byla jste citlivá a otevřená, komunikativní. To mi dnes u (aspoň těch českých) teatrologů a kritiků často schází. V tom jste byla pro mne vzorem a mohla byste být i jim.

   30.10.2019 (13.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ